Hlavní obsah

Producentka Šárka Cimbalová: Jsem ženská v mužském světě

18. 7. 2021, 11:36 • Aktualizováno 18. 7. 2021, 13:24

U filmu začínala v 90. letech. Starala se o herce i o celé štáby. Dnes vlastní produkční společnost stojící za celosvětově úspěšným filmem Šarlatán a diváckými hity Anděl páně 2 a Pohádkář. „Mám obrovské štěstí na lidi,“ říká Šárka Cimbalová (51). Dáma, jež se mimo jiné stará o to, aby se na českou kinematografii ve světě nezapomnělo.

Foto: Petr Hloušek , Právo

Hvězdný tým filmu Šarlatán. S Ivanem Trojanem, režisérkou Agnieszkou Hollandovou a Josefem Trojanem.

Článek

Pustíte si ještě večer po práci někdy film nebo seriál?

Pustím, snažím se dívat úplně na všechny zásadní projekty, co mají premiéru. Musím mít přehled, co se točí. Inspiruje mě to. Za lockdownu jsem proto sledovala hlavně streamovací platformy typu Netflix, HBO. Před Oscary jsem zase zhlédla všechny nominované filmy.

Jak často si při tom sledování říkáte: tady bych tu scénu zkrátila?

Někdy mě to napadne, pravda. Občas to i vyslovím nahlas. Přece jen se v téhle branži pohybuju desítky let a už mám takzvaně nakoukáno. Dokážu tedy i poznat, co se tvůrcům zrovna nepodařilo.

A když je znáte osobně, dokážete jim pak svou kritiku říct do očí?

(směje se) S tímhle obvykle problém nemívám. V naší profesi je pro tyto situace pár vět, u nichž, padnou-li, víte: „Ha, to se nepovedlo.“ K té nejpoužívanější patří: „Ta kamera byla vážně skvělá!“ V tu chvíli víte, že sice kamera byla skvělá, ale ten zbytek se moc nepovedl.

To se vás zatím netýká. Za Šarlatána jste dokonce získala Českého lva. Kde ho máte?

Stále stojí na mém pracovním stole. (směje se) Mám z něj ohromnou radost. Kochám se jím denně. Škoda, že jsme ho nemohli kvůli pandemii patřičně oslavit i s kolegy po předávání cen.

Vynahradila jsem si to až doma. Bydlím blízko pražského Rudolfina, kde se ceny předávaly, měla jsem to kousek. Na počest svého prvního lva jsem otevřela láhev vína. Vypila jsem ji s rodinou.

Posledních třicet let jste strávila ve filmovém zákulisí. Mířila jste tam hned po maturitě?

Vypadá to tak, že? Dělala jsem dvě vysoké školy v rámci Karlovy univerzity. Na pedagogické fakultě jsem studovala hned několik oborů, na filozofické pak filmovou vědu. Přebíhala jsem z přednášky na přednášku a rozhodovala se, co jednou budu dělat. A jak to bývá, o mé profesi vlastně rozhodli kamarádi.

Kdy jste zažila své úplně první natáčení?

Začátkem 90. let. Jak jsem zmínila, stalo se to díky kamarádům, kteří se v tomhle světě pohybovali. Potřebovali někoho na brigádu v produkci pohádky Žabí princ (1991), kterou dělal Juraj Herz tehdy u nás pro Němce.

Celý štáb byl ale česko-slovenský, dobře jsem do něj zapadla. Po dokončení první vysoké školy jsem nastoupila rovnou do společnosti Etamp Film Production, která vyráběla francouzské filmy u nás, a posléze do Etic Film, která stála za mnohými hollywoodskými projekty realizovanými v Česku.

A co jste v rámci svých začátků dělala na place vy?

Byla jsem asistentka produkce. Vodila jsem herce na plac, nosila jsem jim kostýmy, které potřebovali na natáčení, teplé oblečení, když jim byla v době čekání zima. Shrnula bych to tak, že jsem se starala, aby se cítili dobře.

Od začátku mě to strašně bavilo. Všichni na mě byli moc milí. Zas se vrátím k Žabímu princi. Tam jsem pečovala o naše skutečné herecké hvězdy, starou gardu. Pana Jiřího Sováka, Jiřího Líra.

Zůstalo vám tohle nadšení pro věc i v zázemí velkých hollywoodských produkcí?

Zůstalo, ovšem má práce pak vypadala jinak. Podobný projekt je zkrátka velkolepý. Kvůli jednomu filmu dorazí do Česka obvykle obrovský štáb. Velké studio klidně vyšle do dané lokality dvě stě lidí. Většinou jde o národnostní mix těch nejlepších, co se v branži pohybují. Skutečná světová filmařská elita, v níž často fungují stereotypy. Němci jsou účetní, umělečtější národy typu Italů či Španělů se starají o kostýmy a masky.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Šárka Cimbalová má napilno. Její společnost stojí za chystanými snímky Kouzelník, Daleká cesta či Tatar.

Když jsme u těch stereotypů, jak to chodí v téhle branži, nekřičel na vás někdo z nich?

A proč by měl? Ano, emoce do uměleckého světa patří. Ovšem všichni, kteří se na výrobě filmu nebo seriálu podílejí, vědí, že je to hlavně řehole. Práce, která může trvat klidně dvacet hodin denně. Proto jsou na sebe většinou všichni hodní. A já z podstaty věřím, že se dá domluvit s každým. I jako producentka sázím vždy na dohodu.

V roce 2013 jste spoluzaložila Marlene Film Production, která stojí za filmy Pohádkář (2014), Anděl Páně 2 (2016) a Šarlatán (2020). Inspirovala jste se při vymýšlení názvu agentury ve filmovém světě?

(směje se) Hlavně v tom nehledejte žádnou sofistikovanou spojitost s herečkou Marlene Dietrichovou. To by bylo úplně zavádějící. Mé myšlenkové pochody šly jinudy. Otec mé dcery měl v 90. letech punkovou kapelu Marlene. Z nostalgie mi přišlo hezké vložit její jméno do názvu nově vznikající firmy.

Přineslo vám to evidentně štěstí. Jak si vůbec vybíráte projekt, s nímž chcete uspět?

Čtu a čtu. Dostávám hodně scénářů, které procházím. Hledám mezi nimi ten zajímavý pro nás. V rozhodování je pak klíčové, aby mě příběh zaujal hned při prvním čtení. Musím z něj cítit chemii, která mě vnitřně přesvědčí, že z něj chci udělat film.

Trpký osud slavného českého léčitele

Styl

Samozřejmě mám i favority. Třeba Marka Epsteina. Má nádherný rukopis, dokáže překrásně, poutavě vyprávět. Napsal pro nás Pohádkáře, Anděla Páně 2 i Šarlatána. Spolu připravujeme i další filmové projekty, například Kouzelníka v mezinárodní koprodukci nebo film Tatar v režii Jiřího Stracha.

Zmínila jste pana Stracha. Nemohu se v jeho souvislosti nezeptat. Zařadíte mezi plánované projekty i Anděla Páně 3, po němž diváci volají?

Ne, to je jiný námět. O Andělu Páně se ale bavíme s režisérem Jiřím Strachem pravidelně. Scénář ovšem hotový není, stále se píše. Covid naši branži v něčem na rok zastavil. Týká se to také projektů, u nichž jsme si mysleli, že by se rozjet daly. Anděl Páně 3 k nim patří. Nyní hledáme cesty, jak ho dotáhnout až k natáčení.

Vraťme se ještě k vašim producentským začátkům. Filmařina je až na výjimky mužská záležitost. Jak jste se od svých začátků v tomto světě cítila?

Je to tak, jsem ženská v mužském světě. Žen producentek mé generace u nás není mnoho, ale věřím, že s přicházející novou generací se začíná blýskat i na více ženské časy.

Já jsem nikdy žádný problém, konfrontaci či šovinistické věci řešit nemusela. Možná jsem měla štěstí na muže, kteří se mi naopak snažili být nápomocní. Mám skvělý tým, kde jsou hlavně muži, a jsem přesvědčená, že si výborně rozumíme a práce každého z nás do sebe zapadá.

Dokážou ženy nahradit muže ve všech oborech filmu?

Přiznám se, že v některých jsou – alespoň pro mne – muži nepostradatelní. Třeba technici, osvětlovači, kamerová posádka. Tam bych si ženu dokázala představit obtížně. Také věřím, že se ženy a muži skvěle doplňují. Ženy v sobě mají více empatie, mohou tak vnést do projektů trochu jiný pohled. Třeba i proto jsou naše filmy tak úspěšné.

Anketa

Jako milovník/milovnice pohádek mám rád/a
Anděl Páně (2005)
13,2 %
Anděl Páně 2 (2016)
4,7 %
Žádný ze jmenovaných
34,9 %
Oba stejně, hlavně, ať natočí Anděla Páně 3
47,2 %
Celkem hlasovalo 106 čtenářů.

Reklama

Související témata:

Výběr článků