Nemocnice: článek, rasismus a papouškování

Přinutil dokonce k zoufalé akci Blažejovu nemluvnou ženu Inu, která vyrazila pro pomoc za manželovou dcerou z prvního manželství v mylném přesvědčení, že v Čechách jsou jen dva právníci. Muži a synovi na lísteček napsala "Večeři máte v troubě, vrátím se pozdě večer", přičemž věděla, že vypraví-li se na cestu vlakem, v noci se domů nedostane. Co ale chcete od primářovy ženy?

Čtvrtý díl seriálu si mohli tvůrci klidně odpustit, protože se v něm nestalo zhola nic. Blažej je vytrvale na dně a nechce se mu nahoru, MUDr. Klobouk Elišku do postele nedostal a zase neví proč, privatizace nemocnice se vleče a plastická Čechoněmka Katy je z toho konsternovaná, no a starý Vojíř, kterého nechal jeho ctihodný syn právník potácet se v předešlém díle chodbou dokud nepadl, vytrvale heká bolestí, jak káže scénář.

Drobné vzrušení bylo alespoň u Pěnkavů, kteří se pasují s trochu křečovitě vkomponovaným rasistickým problémem. Matka Marta použila vpravdě ostrý termín "zasranej rasisto", přijala rómskou sestru Kamilu na bydlení a záhy ji vyhnala, protože jí v hospodě seřezali manžela Vaška, podnikatele s plasty, a on na to konto domů donesl jen ucho od džbánku.

Nepochopila, že je to jeho obrovská šance probrat se z dosavadního trotlovství, protože jinak svou firmu Pěnkava & syn zaručeně dovede ke krachu.

Dva postřehy k dialogům. Scénárista Petr Zikmund hojně používá obratu "Proč mi to říkáš?", to když neví, jak dál. Ve čtvrtém díle tak učinil třikrát. Ani opakování jednou vyslovených myšlenek není příliš svěží: Blažej papouškoval to, co předtím jeho bývalá žena, Pěnkavová převyprávěla znovu návrh syna.

Moudrou sovou zůstává sestra Máša a skoro to vypadá, že si ten přídomek nechce nechat vzít. "Dobrý kafe všecko spraví," kvíkne k MUDr. Machovcovi. Jako by jí bylo šumafuk, že MUDr. Novosad za okamžik přidá k dosavadním pěti větám v celém seriálu mnohoznačně tajemnou šestou: "Ahoj Bety!"

Vypadá to na slušnou zápletku.