Hlavní obsah

Poslední z Aporveru je první před soudem i v dražbě

Právo, Věra Míšková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Když byl před více než deseti lety ohlášen projekt režiséra Tomáše Krejčího Poslední děti z Aporveru, zdálo se, že se česká kinematografie dočká velkofilmu typu Nekonečného příběhu z roku 1984. Příběh zamýšleného trikového filmu ve stylu děl Karla Zemana vypráví o dívce Maysu a chlapci Ryblim, kteří zachrání planetu Aporver před silami zla.

Foto: ČTK

Režisér a producent Tomáš Krejčí (uprostřed) s herci Jakubem Prachařem a Filipem Cílem.

Článek

Z naděje však zbyl jen technicky zastaralý nedodělek, který má jít do dražby a producenti Tomáš Krejčí a Jiří Košťál před soud kvůli obvinění z dotačního podvodu.

Peníze, herci, hudebníci - ale co dál?

Scénář napsal Krejčí s kamarádem Michalem Zelenkou, s Jiřím Košťálem založil produkční firmu Actor‘s Runway Agency (ARA), pro soundtrack oslovil mimo jiné Markétu Irglovou či Lenku Dusilovou, jako střihače najal Terryho Rawlingse, jenž kdysi stříhal Vetřelce i Blade Runnera. „Projektu jsem od začátku věřil a dodnes jsem připravený udělat maximum, aby celá časová i finanční investice nevyletěla oknem. Ale sám to nikdy nemůžu zvládnout,“ přiznal nyní Právu Krejčí.

Mnohé nasvědčovalo tomu, že film přejmenovaný na Poslední z Aporveru opravdu vznikne. K úspěchu mu měla přispět i jména herců jako Jakub Prachař, Petr Forman, Tomáš Klus nebo tanečnice Tami Stronachová, která hrála v Nekonečném příběhu královnu Říše fantazie.

Od tehdejšího Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie získal projekt nejprve dotaci ve výši 10 milionů korun (čerpáno bylo 9 milionů) a poté ještě formou pobídek 38 milionů. Dalších 18 miliónů do něj vložila Česká televize. Dohromady to byly peníze, za které se tenkrát daly natočit nejméně dva běžné české filmy.

„Projekt i jeho prezentaci jsme chystali přes 5 let, takže naše nabídka obsahovala i detailní storyboard celého filmu včetně mnoha vizualizací a testů, do kterých jsme investovali nemálo peněz, takže výše získané podpory odpovídá kvalitě a zpracování projektu,“ vnímá dodnes velkou dotaci Krejčí. „Navíc jsem měl tým velmi talentovaných lidí, kteří tvořili se mnou.“

Vše se zdálo být v pořádku

„Dotace byla udělena podle tehdejšího programu podpory kinematografie. Ten byl vždy jen roční, takže i vyúčtování nám příjemci dotací dávali ročně a kompletní vyúčtování jsme neměli,“ řekla Právu ředitelka stávajícího Státního fondu kinematografie Helena Bezděk Fraňková. „Když starý Fond k 31. 2. 2012 skončil a vzápětí vznikl podle nového zákona o audiovizi ten nynější, mohli jsme začít kontrolovat jinak a lépe.“

Ještě v roce 2013 byla podána u nově vzniklého Fondu další žádost o pobídku, ten ji však zamítl a nechal si na projekt zpracovat znalecký posudek. „Ten potvrdil skutečnosti, na jejichž základě podal Fond v roce 2014 trestní oznámení,“ uvádí se v prohlášení Fondu. „Reálné náklady na vývoj a výrobu filmu byly zásadně nižší než ty deklarované a drtivá většina byla pouze fiktivními účetními položkami.“

Foto: ČTK

V roce 2011 se natáčelo ve studiu České televize.

„Autor znaleckého posudku se nikdy na film nebo na jeho vyrobené části nepřišel podívat, a není tedy jasné, jak ke svým závěrům mohl dospět,“ sdělil Právu Krejčí, ale to Fraňková jednoznačně odmítá: „Při znaleckém posudku se netestuje kvalita momentální verze filmu, posudek vychází výhradně z čísel a auditů.“

Jak běžel čas...

„Na filmu jsem začal pracovat v roce 2004 s producentem Jiřím Konečným z Endorfilmu. Ten během realizace odešel na jiný, pro něj osobnější projekt, a protože jsem do filmu již investoval 6 let času i všechny osobní finanční prostředky, rozhodl jsem se ve výrobě pokračovat přesto, že jsem neměl s tak velkou produkcí dostatek zkušeností,“ přiznává Krejčí patrně zásadní okamžik celé kauzy.

Premiéra, původně ohlášená na listopad 2007, se sice neustále odsouvala, rozpočet narostl až do astronomických 240 milionů, ale Krejčí pokračoval s ještě větší vervou: v roce 2011 se rozhodl film předělat do 3D, což je nesmírně drahé a zaletěl si i na „dotáčky mraků“ na Havaj.

Dodnes je na adrese https:// www.youtube.com/watch?v=pY4GicLG6uY k vidění minutový trailer z roku 2013, kde se praví: Již brzy v kinech! I ve 3D!

K žádnému „brzy“ však tehdy ani jindy nedošlo a Česká televize, Slovenská televize, slovenská společnost Farbyka, Státní fond kinematografie i další partneři začínali postupně tušit, že peníze by mohly téct i jinam než do výroby filmu.

Producenti Košťál a Krejčí nicméně podali trestní oznámení kvůli podezření z dotačního podvodu jako první: na koproducenta Marka Veselického ze společnosti Farbyka, který svůj koprodukční podíl neuhradil. Soud jim dal za pravdu - na rozdíl od jejich žaloby na Českou televizi. Té došla trpělivost v květnu 2014 a odstoupila od smlouvy pro její neplnění poté, co se zjistilo, že tvůrci mají po osmi letech natočeno, sestříháno a sestaveno včetně triků osm minut filmu a nemají ani na výplaty členů štábu.

Úpadek, pád a dražba

V roce 2016 ohlásila ARA úpadek a od 26. října 2017 je v insolvenčním řízení. Právo nakládat s majetkem přešlo na insolvenčního správce. Ovšem prodá se jen, najdou-li se investoři. Podle justičního portálu se dosud vyskytli tři zájemci o koupi filmu, a to nejdříve za 5 000, později za 50 000 a nakonec za 150 000 korun (plus 50 000 na úhradu právních služeb). S tím ale Česká televize jako zástupce věřitelů nesouhlasila s odůvodněním, že „žádnou z těchto částek nelze hodnotit jako efektivní zpeněžení majetkové podstaty.“

Foto: Bontonfilm

Jana Medunu a Viktora Dvořáka už bychom po letech skoro nepoznali

„Vznesla jsem tedy dotaz, jakou částku považují za relevantní a oni sdělili 18 330 000 jako cenu odpovídající jistině pohledávky. Což také, pokud se do čtyř měsíců nenajde kupec, bude vyvolávací cena v dražbě,“ řekla Právu insolventní správkyně Dagmar Bařinová a dodala, že jakkoliv je ve filmové tvorbě laik, domnívá se, že nabízet nedokončený film bez spolupráce s původním režisérem, by byl nesmysl.

Krejčí o vyvolávací sumě soudí: „Podle mě je to lichotivá suma, která odpovídá faktu, že jde o velký a výpravný film. Samozřejmě ten, kdo práva k filmu získá a dotáhne jej do konečné fáze, tím získá hodnotu mnohem vyšší. Jedna z prodejních společností ohodnotila jen možné televizní prodeje práv dokončeného snímku v Evropské unii na téměř jeden milion EUR,“ řekl Právu režisér. Která společnost to byla, však nesdělil.

Víckrát se to nestane

K současnému obvinění Krejčí Právu řekl: „Připadám si jako poškozený, protože se mě to dotýká profesně i lidsky. Žádná obžaloba mi ještě nepřišla, ale některá média mě už odsoudila jako dotačního podvodníka. Ve spisu Policie ČR jsem nenašel, co jsem udělal špatně snad kromě nezkušenosti a důvěřivosti.“ K tomu lze jen připomenout, že údajná nezkušenost a důvěřivost jednoho člověka stála jen na veřejných financích už přes 60 milionů korun.

Helena Bezděk Fraňková nicméně Právu řekla, že Poslední z Aporveru je u nás prvním, a i do budoucna jediným filmem, podpořeným z veřejných peněz, který nebyl dokončen, jde do dražby a jeho producenti mají stanout před soudem. „V současné době má zákon o audiovizi nastaveno několik kontrolních mechanismů, které podobný problém, jaký se stal u Posledního z Aporveru, absolutně znemožňují,“ zdůraznila.

K celé kauze zaujala tento týden stanovisko i Asociace producentů v audiovizi (APA), která sdružuje více než 100 členů, nezávislých filmových producentů a produkčních společností, a poskytla ho vzápětí Právu. „Producenti filmu Tomáš Krejčí a Jiří Košťál svým jednáním poškozují kredit producentské profese v České republice. Společnost Actor’s Runway Agency nikdy nebyla členem APA a asociace se od její činnosti plně distancuje.“

Co se ale nakonec stane s projektem, do něhož celkově „zahučelo“ skoro čtvrt miliardy, je otázka. Materiál je zastaralý, podle ukázek na internetu nekvalitní a kdo by ho koupil s čistým úmyslem ho dokončit a uvést do distribuce, si lze představit jen velmi těžko.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám