Článek
Nová deska se nenáročně a příjemně poslouchá. Není divu, vždyť nabízí přístupnou muziku, na níž se není nutné soustředit - tak trochu horší The Who říznuté Ramones a Creedence (jen o padesát let později, než by člověk čekal).
Vypůjčující si ledacos od kapel z šedesátých i sedmdesátých let a vlastního mají skutečně pomálu, což je evidentně netrápí - hlavní je pro ně prostý popový pocit, že to „šlape“. A opravdu šlape, takže se obejdou bez ohromujícího hlasu u frontmana i bez virtuózních kytarových vychytávek.
Stačí dva, tři riffy na písničku a pohodové broukání. I když se na debutu zdálo, že v sobě mají cosi punkového, ve skutečnosti tito hoši moc naštvaní nejsou. Chtějí si jen tak zabrnkat.