Článek
Na co klade letošní ročník důraz?
Letošní Pražské jaro nemá společného jmenovatele, protože jsme v příštích čtyřech ročnících v očekávání velkých jubileí Bohuslava Martinů a Gustava Mahlera. Přesto jsme se snažili připomenout v programu stoletá výročí narození takových osobností, jakými byli Miloslav Kabeláč, Eugen Suchoň, Karel Ančerl, Olivier Messiaen či dosud žijící a tvořící Američan Elliott Carter. Samozřejmě tradičně klademe důraz na hostování špičkových symfonických orchestrů ze zahraničí, čímž se vlastně Pražské jaro odlišuje od většiny jiných domácích hudebních festivalů.
Které orchestry uslyšíme?
Jsme rádi, že můžeme přivítat nejstarší britské těleso Hallé Orchestra právě v roce, kdy slaví 150. výročí svého založení. Po jedenácti letech uslyšíme výtečnou Petrohradskou filharmonii s jejím šéfdirigentem Jurijem Těmirkanovem. Čestný úkol uzavřít Pražské jaro slavnostním závěrečným koncertem připadl tentokrát skvělému Budapešťskému festivalovému orchestru pod taktovkou zakladatele Ivána Fischera s Andrásem Schiffem jako sólistou v Dvořákově klavírním koncertu. Přirozeně velkým magnetem pro domácí publikum budou také oba koncerty BBC Symphony Orchestra z Londýna, který k nám přijíždí současným uměleckým šéfem Jiřím Bělohlávkem.
Na co se jako odborník na soudobou hudbu a jazz těšíte?
Určitě si nenechám ujít večer mezinárodního orchestru vesměs velmi mladých hráčů z celého světa, který si podle místa svého vzniku říká Ostravská banda. Z loňského hostování ho už znají návštěvníci newyorské Carnegie Hall a byl nejvyšší čas slyšet ho také v Praze. Přijíždí s atraktivním programem, v němž vedle klasiků současné hudby zazní i novinka mladého pražského skladatele Miroslava Srnky. Pochopitelně se těším na nejlepší jazzovou sestavu přítomné doby, kvarteto amerického saxofonisty Wayna Shortera, ačkoli zrovna tento večer se budu muset asi rozdvojit. Přinejmenším jeho první polovinu strávím na koncertě slovenské sopranistky Adriany Kučerové s komorním ansámblem Cappella Istropolitana.
Projeví se v programu i nový spor v České filharmonii?
Bohužel ano a bohužel její postoj znemožnil šanci nového rozhlasového záznamu Kabeláčova Zrcadlení, existujícího jen v jediné nahrávce dirigenta Václava Smetáčka z roku 1966. Přitom právě o práva k přenosu tohoto filharmonického koncertu s rakouským dirigentem Christianem Armingem měl Český rozhlas prvořadý zájem, protože prostřednictvím mezinárodní sítě EBU ho měli slyšet v Evropě a zprostředkovaně i v USA, Japonsku a Austrálii odhadem dva milióny zahraničních posluchačů. Z etického hlediska je to neuvěřitelná netaktnost vůči domácímu kulturnímu odkazu. Tím spíše, že se jedná o hudbu po léta záměrně umlčovaného tvůrce.