Článek
Album vyznívá hořce. Neztratili R.E.M svůj optimismus?
Je to melancholická deska. Nálada celé desky je daná tím, že jsme se snažili zachytit, co to znamená nyní žít v Americe. Odehrává se tam celá řada věcí, kvůli nimž jste smutní nebo melancholičtí. Na desce jsou tři nebo čtyři písně, které reflektují tyto aspekty života v Americe - třeba Final Straw, Around The Sun a I Wanted To Be Wrong. Ale i v písních, které jsou méně politické a pojednávají o vztazích, se nutně projevuje, kde žijete. Nemohu říci, že bych byl optimista. Můj pohled je spíše pesimistický.
Máte pocit, že nové album navazuje na některé ze starších desek?
Část písní - myslím ty klidnější - evokují stejný pocit a mají v sobě stejnou melancholii jako album Automatic For The People. Další písně - jako třeba Electron Blue - by mohly být klidně na albu Up.
Z jakých důvodů jste na první singl zařadili píseň Leaving New York? Bylo tomu podobně jako u minulé desky Reveal, kde jste vybrali Imitation Of Life, protože byla nejpopovější?
Asi ano. Singl je divná věc, který se je tu především proto, aby se hrál v rádiu, současně však představuje upoutávku na desku. Rádia přitom dávají přednost popovějším písním. Leaving New York jsme však neskládali speciálně pro rozhlas, dělali jsme desku a nepřemýšleli, co se kam hodí. Vybrala se až dodatečně. Ale skutečně nevím, zda po poslechu singlu bude mít někdo představu o albu, i když to asi není problém, singly bývají často úplně jiné než zbytek desky.
Na desce jsou písně, jimž dávám přednost před Leaving New York, ale nemyslím si, že by byly tak úspěšné jako singl. Mojí nejoblíbenější písní je I Wanted To Be Wrong, která spolu s Final Staw nejlépe vystihuje album, ale nejsem si jist, zda tu by mělo smysl vysílat v rádiu.
Jaký přístup jste se snažil na desce uplatnit?
Protože předchozí deska Reveal byla hodně nablýskaná a napulírovaná, k čemuž přispělo množství smyčců a playbacků kytar, snažil jsem se, aby novinka byla spontánnější, trochu více obnažená, méně barevná.
Celý rozhovor otiskne sobotní Právo. Buck v něm hovoří také o spolupráci s ostatními členy skupiny, o textech Michaela Stipa a o tom, jak se za dvacet let proměnila pozice skupiny.
