Ostrava v plamenech byla rekordní. Udo nezklamal, fanoušci vyvolávali jméno Ozzyho

Třiasedmdesátiletý Udo Dirkschneider, známý zejména z působení v legendární heavy metalové kapele Accept, měl na festivalu vystoupit už loni, ale kvůli zdravotnímu kolapsu svou účast musel zrušit. Tentokrát Ostravanům přijel „dluh“ splatit.

Fanoušci, kteří si mysleli, že se bude ohlížet i za historií skupiny Accept, se však nedočkali, protože vystoupení bylo postaveno výhradně na repertoáru jeho sólového projektu U.D.O. Zpěvák se představil na svůj věk v dobré formě a spolu s kapelou složenou především z mladých muzikantů předvedl profesionální výkon, jaký se očekává. Nic víc, ale také nic méně.

Mnohem větší grády mělo vystoupení zpěváka Ronnieho Romera a kytaristy Guse G, kteří objíždějí Evropu se společným koncertním programem. Oba ve svém převážně hardrockovém setu představili ukázky ze své sólové i společné tvorby a chybět nemohly ani písně z repertoáru kapel, ve kterých oba pánové působili. V případě Ronnieho Romera to je skupina Rainbow, od které zazněla píseň Kill the King, v případě Guse G, jenž řadu let působil v doprovodné kapele Ozzyho Osbourna, nebylo těžké uhádnout, co by mohlo zaznít.

To, jak skvělým a inovativním kytaristou Gus G je, se fanoušci jednoznačně přesvědčili při písni Highway Star z repertoáru Deep Purple.

Koncert uzavřela dvojice skladeb, která byla skutečnou poctou nedávno zesnulému „princi temnoty“ - nejprve Bark at the Moon z Osbournovy sólové dráhy a na závěr ještě ikonická War Pigs od Black Sabbath, během které se kapela rozcházela za hlasitého skandování publika: Ozzy, Ozzy, Ozzy…

Kapela Lordi předvedla to, co se od těchto Finů očekávalo – show s hororovými kostýmy a jednoduché chytlavé melodie. Nejkouzelnější moment koncertu přišel ve třetí písni Syntax Terror, během níž frontman Mr. Lordi uchopil obří rozprašovač vodní mlhy, a ve chvíli, kdy jej zamířil na publikum, začal areál skrápět silný déšť. Publikum naštěstí v tu chvíli mohlo ocenit výhodu obří výsuvné střechy pod vysokou pecí, díky níž zůstala většina diváků relativně v suchu. Píseň Hard Rock Hallelujah, se kterou Lordi triumfovali před 19 lety v soutěži Eurovision Song Contest, byla v závěru takřka povinností.

Příjemným překvapením festivalu bylo vystoupení velmi ostré jihoamerické dívčí kapely Nervosa, neztratili se ani domácí Witch Hammer, kteří byli jediným zástupcem české scény na festivalu. Německá power metalová formace Freedom Call přivezla trochu tuctový a nepříliš originální power metal, který ale na fanoušky stále zabírá a těší se oblibě.

Více výraznějších nápadů postrádalo vystoupení kapely Deep Sun, která hraje symfonický metal, ale v jejím případě lze vysoce ocenit operní výkon klasicky školené sopranistky Debory Lavagnolo. Temně ostrý metal přivezli norsko-řečtí Chontaraz, o příjemně melodické zakončení se již v hlubokých nočních hodinách postarali zkušení Dark Sky.

Pořadatelé Ostravy v plamenech se několikrát nechali slyšet, že nemají ambice konkurovat velkým festivalům typu Masters of Rock nebo Brutal Assault. Vystačí si s jedním dnem, jedním pódiem a návštěvností, která se počítá spíše na tisíce než na desítky tisíc. A i když přesné číslo pořadatelé nezveřejňují, letošní návštěvnický rekord potvrdili.

Festival tak sází spíše na pohodu a rodinnou atmosféru, kterou podtrhují i oblíbené autogramiády – s výjimkou kapely Lordi se tak fanoušci mohli letos osobně potkat s devíti z deseti vystupujících. Palec nahoru pořadatelé zaslouží i to, že několik zahraničních skupin si zde každý rok odbyde českou premiéru, což platilo i letos.