„Obraz se musí líbit alespoň dvěma z nás.“ Pět přátel nakupuje umění, pomáhá tak mladým tvůrcům

Petr Tošner, Vladimír Pešek, Pavel Hron, Jan Sisr a Antonín Tesař mají různá povolání, ale spojuje je zájem o nejmladší generaci českých umělců a umělkyň.

Obrazy od nadějí, které sledují už od studií, rotují mezi domovy jednotlivých sběratelů a jejich pracovními prostory. Umění si tak užijí i jejich blízcí a žijí s nimi od malička jejich děti. Zatím do něj investují každý řádově tisíce až desítky tisíc korun.

Ochutnávku z jejich společné sbírky, kterou na výstavě Tušení nespatřeného v Galerii Magnus Art reprezentují jména jako János Vámos, Ilona Koroman, Kateřina Ondrušková, Samuel Kollárik či Dávid Čerťanský, mohou zájemci vidět do 17. ledna.

Příběh sbírky fivewords se začal psát v červnu 2021. „Kdo to znáte na Letné, možná také chodíte do pivovaru Lajka. Tam je taková zídka a na ní my spolu posedáváme. Z ní je vidět přímo na budovu Akademie výtvarných umění,“ popsal jeden ze zakladatelů fivewords Petr Tošner zásadní moment jejich nápadu.

„Několikrát jsme se potkali u příležitosti klauzurní výstavy na AVU. A tehdy se začala formovat myšlenka sbírat umění,“ vysvětlil. „Když se ohlédnu za pět let dozadu, tak součástí sbírky je dnes už neuvěřitelných více než 80 děl, která jsou součástí našich domovů, rozhovorů, toho, kolem čeho se teď potkáváme,“ doplnil.

Díla, zatím převážně závěsné obrazy, ale v plánu sběratelů jsou i plastiky nebo umění, které se uchovává prostřednictvím audiozáznamů, totiž visí u každého z pětice doma. Ze sbírky zatím nic neprodávají, do budoucna to ale nevylučují.

Kooperace mezi fivewords a studenty umění či čerstvými absolventy uměleckých škol je podle sběratelů vzájemná - oni získávají díla za přijatelné ceny, na oplátku s nimi pracují. Nejsou uzavřená v depozitářích nebo trezorech, jako tomu bývá v případě nejslavnějších umělců.

Oni díla vystavují. Současná prezentace je třetí za dobu existence sbírky. Mladí autoři tak mohou potenciálně oslovovat další zájemce.

K výtvarnému světu má z pěti mužů nejblíže Vladimír Pešek, který studoval na AVU v ateliéru Milana Knížáka a posléze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u Jiřího Davida. Ostatní členové jsou převážně z oboru IT nebo průmyslu.

„Vždycky jsem obdivoval vídeňský akcionismus (umělecké hnutí 60. let, jehož projevem byly výrazně expresivní akce a performance rituálního charakteru. Provokovaly konzervativní rakouskou společnost a reagovaly i na nedávnou historii země - pozn. red.),“ řekl Pešek.

Některé pozdější performance jednoho z představitelů hnutí zhlédl, později se dostal i do jeho ateliéru, v němž vznikala rozměrná plátna, tedy tradičnější díla, která tvořil po rozpadu hnutí.

„Na každé udělal štětcem namáčeným do nějaké hovězí krve pár tahů a za ním šel asistent a ten dodělával obrazy. Uvědomil jsem si, jak je umění hrozně zatížené kontextem. Kontextem galerie, kontextem celého díla, oblaku, který kolem umělce je,“ vysvětlil.

Dokládá to i na příkladu nejvýznamnějších představitelů české moderny a avantgardy, které většina milovníků umění téměř automaticky považuje za ikony.

„Ale proč? Je tam velká pořizovací cena, mnohá jejich díla dosáhla aukčních rekordů, jsou součástí významných veřejných i soukromých sbírek. Zkouším se proto i na tato díla někdy dívat bez nánosu tohoto vědomí, jako bych tento kontext neznal,“ uvedl.

A odtud je už cesta ke sběratelství. „V případě nejmladšího umění máme příležitost vidět něco poprvé, vidět něco, co teprve čeká na své objevení nebo to sám objevit. Je tam velká míra živelnosti,“ popsal podstatný prvek, který tmelí fivewords.

„Určitým klíčem pro naše sbírání je myšlenka na autora, který se stane součástí sbírky. I v následujících letech je naším záměrem vracet se k němu, doplňovat ji dalšími jeho díly při změně stylu, tématu, rukopisu. Snažíme se vytvářet určitou generační mapu, popisovat to, co se teď na scéně děje,“ shrnul.

Podstatná je pro muže i možnost mladé umělce podporovat. „Dokud jsou autoři na vysoké škole, jsou v určitých chráněných podmínkách, v ateliérech, obklopeni spolužáky, s nimiž vedou dialog. Je to takový inspirativní oblak včetně přednášek, seminářů, klauzur. Všechno je zacílené na to, aby mohli tvořit,“ konstatoval Pešek.

Kritický moment podle něj přichází v okamžiku, kdy absolvent opouští školu a na rozdíl od studentů exaktních oborů nemusí vždy získat jistotu zaměstnání, díky němuž zajistí své základní životní potřeby.

„A v tom momentě je velmi důležitá role sběratelů, kteří by měli přijít a vybírat. Mohou získat díla, na nichž umělci pracují sami, třeba bez pozdějších asistentů, je v nich obsažena ryzost, jedná se o dílo, nikoli o produkt. Je v něm přítomno mnohem více než kdykoli později,“ popsal.