Článek
"Máme patnáct písní na novou desku, která má vyjít v příštím roce. Na nynějším turné zkoušíme, co nové skladby udělají s publikem. Z jeho reakcí poznáme, jestli to děláme dobře, nebo s písničkou není něco v pořádku. Jsme vlastně takoví hudební prostituti," vtipkoval zpěvák Marian Gold v zákulisí po koncertu.
Se sklenicí českého piva v ruce si navíc pochvaloval atmosféru koncertu. "Publikum bylo báječné a velmi spontánní. I my jsme se cítili skvěle," řekl Gold.
Nejstarší skladby z alb Forever Young a Afternoons In Utopia tvořily zhruba jednu třetinu koncertu a diváci na ně už po prvních tónech reagovali nadšeným aplausem. Některé notoricky známé písně přitom zazněly v podstatně jiných často rockovějších verzích než na desce.
Největším překvapením byla skladba Sounds Like A Melody, kterou Alphaville navlékli do kabátu ušitého z rytmů reggae, a nutno dodat, že i slušivého. Nakonec nesměly chybět hity Big In Japan a v přídavku i Forever Young, díky nimž se kapela před dvaceti lety proslavila v celosvětovém měřítku.
"Ty písně dnes nehrajeme jen proto, že je vyžadují fanoušci, ale i my je máme pořád rádi. Jsou to naše nejsilnější věci. A to se musím přiznat, že píseň Big In Japan jsem napsal už v roce 1978, kdy jsem se svou první kapelou hrál punk. Na první album Alphaville jsem pak tu skladbu dlouho odmítal dát, protože mi připadala tak stará. Nakonec mě ale naštěstí přemluvili," dodal zakládající člen kapely.