Národní muzeum vystavuje slavnou Lucy starou tři miliony let

Kostru jednoho z nejstarších zástupců homininů, který mohl být přímým předkem rodu Homo, nalezli v roce 1974 americký paleoantropolog Donald Johanson z Clevelandského přírodovědného muzea a jeho student Tom Gray. Nález učinili v etiopském Afarském trojúhelníku poblíž vesnice Hadar, který odborníci už několik let považovali za bohaté naleziště pradávných fosilií lidského původu.

Etiopie půjčuje do Národního muzea v Praze ještě kosterní pozůstatky Australopitheca afarensis zvané Selam. Jde o zachovalou fosilii malého dítěte starou zhruba 3,3–3,2 milionu let, nalezenou v roce 2000 nedaleko místa nálezu Lucy. Nález je zhruba o sto tisíc let starší než Lucy.

Oba exponáty jsou nejcennějšími předměty národního kulturního dědictví Etiopie a jejich zápůjčka se koná díky dohodě vlád obou zemí. Exponáty nevyčíslitelné hodnoty jsou v Česku od 15. srpna.

„Je to mimořádná historická chvíle - vůbec poprvé v Evropě máme možnost vidět jedny z nejvzácnějších fosilií lidské evoluce, Lucy a Selam. Považuji za velký úspěch, že se nám podařilo tyto jedinečné exponáty přivézt do České republiky, a vážím si obrovské důvěry, kterou nám Etiopie jejich svěřením projevila,“ uvedl premiér Petr Fiala (ODS).

Generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš označil vystavení originálních fosilií Lucy a Selam za splnění osobního snu a jeden z nejvýznamnějších okamžiků v historii muzea. Etiopská zápůjčka podle něj znamená, že Národní muzeum patří mezi špičková muzea mezinárodního významu.

Základní vstupné stojí 360 korun, lidé si lístky musejí kupovat na přesně daný termín přes web muzea nebo aplikaci, případně na pokladně muzea. Zatím je k dispozici dostatečné množství vstupenek. Muzeum prodloužilo otevírací dobu a je připraveno podle zájmu návštěvníků ji ještě upravit.

Objev Lucy vzbudil v roce 1974 obrovskou senzaci, žádný z pozdějších paleoantropologických nálezů se nesetkal s tak velkým zájmem veřejnosti a neměl tak výrazný vliv na povědomí o vývoji člověka.

Své jméno Lucy získala podle písně skupiny Beatles Lucy in the Sky with Diamonds, kterou si večer po nálezu přehrávali členové týmu expedice stále dokola. V Etiopii je také známá jako Dinkinesh, což v amharštině, jazyce používaném na severu Etiopie, znamená „jsi překrásná“.

Lucy je druh vyhynulého hominina, čeledi hominidé, kteří žili před 3,8–2,9 miliony let na území dnešní Etiopie, v oblasti, která měla zásadní význam pro evoluci člověka.

Její stáří určili vědci podle vrstvy vulkanických hornin, v níž byla fosilie nalezena. Lucy byla vysoká zhruba 106 centimetrů, vážila 28 kg a po sestavení kostí (zachovalo se jich 47, což je přibližně 40 procent kostry) se podobala šimpanzovi.

Našly se části paže, nohou, páteře, žeber a pánve. Nechyběla ani spodní čelist a několik dalších fragmentů lebky. Pouze většina kostí ruky a nohy byla pryč. Odkrývání kostí trvalo odborníkům tři týdny.

Malý mozek a stavba horní části těla byly podobné šimpanzům, lidoopům, zatímco kosti pánve a nohou byly ve své funkci již velmi podobné kostem zástupců rodu Homo. To s jistotou značí, že Lucy druhově spadá mezi předchůdce moderních lidí, kteří již chodili vzpřímeně po dvou končetinách.

Pohlaví vědci určili na základě stavby pánevních kostí. Podle dalších znaků odvodili, že Lucy již dosáhla dospělého věku, i když jí bylo pouhých 15–16 let, protože raní homininé dospívali dříve než moderní lidé. Díky její dobré zachovalosti bylo poprvé možné poměrně přesně zrekonstruovat celkový vzhled a způsob života Australopitheců.

Lucy se stala velmi populární a odbyla si i několikaleté turné po USA. Z obavy o poničení kostí ale vědci originální skelet v roce 2013 vrátili do Etiopie a na dalších výstavách se začaly používat jejich odlitky nebo rekonstrukce vzhledu samotné Lucy. Pražská výstava je tedy výjimečným aktem.

V roce 2016 zveřejnili výzkumníci závěry z průzkumu kostí pomocí CT skenování. Odhalili zlomeniny v ramenním kloubu a na pažích, které by mohly být dokladem pádu z výšky.

Usuzovalo se z toho, že se Lucy mohla zabít pádem ze stromu; mnoho vědců, včetně Johansona, ale tvrdí, že pro zlomeniny existují i ​​jiná věrohodná vysvětlení, jako je ušlapání zvířaty po smrti.