Národní galerie výjimečně a na krátký čas vystaví slavné kresby Egona Schieleho

Národní galerie je vystavuje u příležitosti oslav letošního 230. výročí svého založení. K ní vychází i speciální edice poštovních známek. Na jedné z nich je i Schieleho kresba Sedící žena s pokrčenými koleny (Edith) z roku 1917, na níž je umělcova manželka Edith.

„Dílo bylo nedávno zapůjčeno ve vídeňském Leopold Museu, kde bylo jedním z hlavních exponátů Schieleho monografické výstavy,“ uvedla Olga Kotková, generální ředitelka Národní galerie Praha.

Kresbu Edith po 14 dnech vystřídá Schieleho Vlastní podobizna z roku 1914. „Kresby nelze vystavovat trvale, protože světlo způsobuje vyblednutí barev, žloutnutí a křehnutí papíru. Proto jde o mimořádnou příležitost díla vidět. Věříme, že tuto možnost návštěvníci využijí,“ doplnila Kotková.

Schiele (1890–1918), Rakušan s českými kořeny, byl žákem Gustava Klimta. Vídeňskou secesi jako malíř opustil a vytvořil si vlastní působivý styl, jímž se může řadit k evropskému expresionismu.

Slavné jsou jeho provokativní akty včetně autoportrétů i četné pohledy na Český Krumlov, kde často pobýval a odkud pocházela jeho matka. Egon Schiele zemřel ve 28 letech na španělskou chřipku, jen pár dní po své těhotné manželce.

Kresby, které budou vystavené ve Veletržním paláci, představují charakteristické polohy Schieleho tvorby, v níž kresba sloužila jako prostředek bezprostředního výrazu. Umělec deformoval lidské, především ženské tělo a prostřednictvím neobvyklých gest a póz zdůrazňoval psychické napětí.

Obě kresby získala roku 1930 německá sekce Moderní galerie, druhá předchůdkyně NGP, z vídeňské galerie Würth und Sohn.

Národní galerie Praha představí u příležitosti svého výročí ve Veletržním paláci také několik nových uměleckých intervencí. Ty propojí umělecká díla ze Sbírky umění po roce 1945, archivní materiály i připomínky výstav a událostí, které formovaly podobu Veletržního paláce po jeho znovuotevření v roce 1995.

V prostorách Malé dvorany je do 27. září vystaven zavěšený objekt Bublina architekta Jana Kaplického, původně vytvořený pro jeho výstavu ve Veletržním paláci v roce 1999. Od 29. září zde návštěvníci uvidí také monumentální obraz Zlatý trojúhelník Vojtěcha Kovaříka, který galerie získala darem v roce 2024.

Součástí expozice 1939–2021: Konec černobílé doby ve druhém patře Veletržního paláce v části věnované socialistickému realismu se dočasně stala instalace ateliéru Miloše Zeta. Poprvé je vystaven obraz Magdalény Cubrové Na okraji jámy z roku 1979, který přesně před 20 lety, v roce 2006, inspiroval akci umělecké skupiny Rafani.

Spolu s dílem je vystaven i záznam z happeningu, kdy si Rafani dílo zapůjčili a v uzavřené schránce ho hodili do Orlické přehrady. Skupina si dílo vybrala proto, že zjistila, že je jedním ze tří obrazů spravovaných Národní galerií, které si nikdy nikdo nepůjčil do výstavy. Dílo později vylovili potápěči a vrátilo se do sbírek NGP.

Národní galerie Praha si letos připomíná 230 let od založení Společnosti vlasteneckých přátel umění, z níž se později dnešní instituce zrodila. Ve výročním roce ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy) v březnu náhle odvolal její ředitelku Alicji Knastovou.

Řízením galerie Klempíř pověřil dosavadní ředitelku Sbírky starého umění Olgu Kotkovou, která dodnes zastává obě funkce. Ministr vypsal na místo šéfa galerie konkurz, do kterého se přihlásilo několik tuzemských odborníků, včetně Kotkové.

Poté, co jeden z účastníků konkurzu po druhém kole odstoupil a další zveřejnil svou koncepci, ministr počátkem července konkurz zrušil. Další dosud nevypsal. NGP je dlouhodobě podfinancovaná a podle kritiků jí i proto chybí atraktivní program, který by přilákal širší veřejnost.