Článek
Bezostyšně využívají naivity vesničanů, z nichž většina vůbec netuší, nač ty podivné stroječky vlastně jsou. Zní to jako anekdota, ale Sigarev ji proměnil v krutě pravdivý obraz generace, pro niž prachy jsou až na prvním místě a která se o ně dokáže postarat s velkou dávkou cynismu.
Hru uvedl v listopadu 2004 v Divadle Kolowrat režisér Jan Kačer s Richardem Krajčem a Martinou Válkovou v hlavních rolích. Sigarev při své návštěvě tehdy s inscenací neprojevil velkou spokojenost a označil ji za příliš psychologizující. Tím spíš budila očekávání inscenace Moskevského divadla N. V. Gogola. Ta byla ale ještě daleko tradičnější a psychologičtější než pražské provedení - popisná scéna realisticky zpodobňující nádražní čekárnu, protnutá masivním symbolem kolejnic ústících do publika, mrazivá noc věrohodně simulovaná svistem vichřice a "opravdickým" sněhem.
Dealerská dvojice Melkij alias Šura a Levčik vychází v podání ruských herců Ally Karavacké a Ivana Šibanova daleko mírněji než v Kačerově inscenaci. Jsou to celkem milí mladí lidé, kteří se k sobě chovají s lehkou odtažitostí dnešního mládí, pod níž ale pulzuje skutečný cit. Šura je trochu rozmazlená a sebejistá mladá dáma, otrávená z toho, že uvízla ve stanici, kde lišky dávají dobrou noc, Levčik celkem charismatický mladík, jehož prodejní aktivity budí v publiku spíše pobavený úsměv než znechucení nad cynicky páchaným podvodem, zvláště když vesničané jsou vylíčeni jako stádo groteskních tupců.
V druhé polovině sice postavy podle Sigarevova textu projdou jistou proměnou, ovšem Šura zde vypadá jako bytost emočně popletená prožitkem čerstvého mateřství, zatímco z Levčika se stává téměř seriózní otec rodiny. Jistě, i toto je možný výklad dvojice, ale je otázka, zda pod nezávazně sympatickou maskou je divák s to zahlédnout drsnou podobu Sigarevovy "černuchy" (zvláště když Levčikovi vkládá režie do úst i lyrizující vypravěčské komentáře). Jestliže pražská inscenace přišla Sigarevovi málo atakující, o moskevském Černém mléku se dá říci, že bylo spíše nevinně bílé a divákovo svědomí příliš "nepošpinilo".
Vasilij Sigarev: Černé mléko
režie Sergej Jašin a Jevgenije Kemarska, scéna Elena Kačelajeva, hudba Jurij Prjalkin. Uvedeno při hostování Moskevského divadla N. V. Gogola, 2. 2. 2007 v Divadle ABC