Článek
Co jste cítil, když se na pódiu vedle vás Gombitová objevila?
Byl jsem napjatý do poslední chvíle. Všechno bylo domluvené, nacvičené, Marika čekala v šatně, ale jakmile se objevila na pódiu, dostavil se u mě pocit, který se těžko vyjadřuje.
Spousta lidí mi říkala, že se to už nikdy nestane, ale já věřil, že ano. Byl to fantastický pocit. Setkali jsme se na pódiu po více než pětatřiceti letech. Před nimi jsme spolu hráli jako členové skupiny Modus poslední koncert.
Ani nevím, co jsem na pódiu říkal. Přiznám se, že jsem neměl připravený žádný proslov. Nechtěl jsem se rouhat, a tak jsem čekal, co bude.
Kdy vám Marika Gombitová řekla, že se vašeho turné zúčastní?
Já si na tu myšlenku zvykal postupně, protože je to už dlouhá doba, kdy mou nabídku přijala. Následně to mělo dost pomalý průběh. Letěl jsem do Londýna, zkoušel tam s anglickými hosty svého turné, potom jsem se vrátil a zkoušel se svou kapelou. S Marikou jsem přitom udržoval kontakt. Při návštěvách u ní doma jsem měl vždy velkou radost z toho, jak je odhodlaná.
Myslím si ale, že hlavní důvod, proč přijela na pražský koncert a měla by být i na dalších, byl ten, že se v osobním životě dostala do pohody, v jaké jsem ji dávno neviděl. Rozhodující tedy bylo, že už na věci hledí pozitivně.
Turné skončí ve čtvrtek v Košicích. Skončí tím i vaše spolupráce s ní?
Neskončí, protože 12. října vystoupím na jejím narozeninovém koncertě v Bratislavě. Vy ale máte na mysli spolupráci, která by přinesla něco nového, že?
Přesně tak…
Nechci tu myšlenku moc rozvíjet, ale přemýšlel jsem o tom. Byl bych rád, kdyby Marika, až si po tomto náročném období odpočine, nahrála novou písničku. Nemusím u toho být já, napsat ji může někdo jiný. Podle mě by to ale bylo pěkné a logické vyústění toho, že se rozhodla na pódia vrátit.
Na turné s vámi vystupují také producent a kytarista Rob Cass, bubeník Blair Cunningham, který jinak hraje i s Paulem McCartneym, kytarista Pearce MacIntyre a textař slavné skupiny Cream i váš Pete Brown. Je to pro vás významné turné?
Když hudbu začínáte poslouchat z magnetofonu Sonet duo, potom ji posloucháte z rádia a za více než padesát let jedete do londýnského studia Abbey Road, kde všichni vaši hudební hrdinové nahrávali, a potom ještě na koncert přijede Marika Gombitová, zdá se vám to všechno neuvěřitelné. Nemyslel jsem si, že se mi to někdy v životě stane. Pokud jde tedy o turné, určitě je pro mě významné a důležité.
Nevím, jestli jste to zaregistrovali, ale na pódiu jsem Mariku poprosil, aby mě štípla. Nebyl jsem si totiž jist, jestli se mi to nezdá. Ona ale byla v pohodě. Šířila kolem sebe pozitivní vibrace.