Článek
Ačkoliv politika zasahuje do provozu festivalů leckde na světě, v Soluni se zatím jede podle starých not: 200 filmů, retrospektivy skutečných mistrů filmového umění a ne jenom amerických celebrit, přehlídka balkánského filmu a dny nezávislého filmu. Nově zde probíhá mezinárodní soutěž autorů prvních a druhých filmů, která nabízí celkem odvážné kusy.
Příkladem je snímek Zrníčko v uchu (Mangzhong), minimalistický portrét všedního života korejské Číňanky Cui, která žije v zoufalém prostředí u nádraží v komunitě prostitutek. Přiživuje se načerno prodáváním jídla a stará se o syna, zatímco její manžel si odpykává trest za vraždu. A když už má naději prožít nějaké štěstí, nikdy netrvá dlouho.
Další retrospektiva festivalu byla věnována Kim Ji Woonovi, "korejskému Davidu Lynchovi", druhá potom japonskému mistrovi Seijunu Suzukovi, jehož tvorbou se cítí být ovlivněni takoví filmaři jako Jim Jarmusch, Wong Kar Wai nebo Quentin Tarantino. Z domácích tvůrců vzdala přehlídka poctu sedmaosmdesátiletému Nikosi Papatakisovi, který v 60. letech spolupracoval s Johnem Cassavetesem a který před politickou situací v Řecku poté odešel do Francie.
Hořké snímky z jihovýchodní Evropy
Tradiční balkánské fórum přináší nyní postválečná dramata i celkem překvapivé lidské filmy. Takovým je i snímek Ahmeda Imamoviče Go West , pokus o hořce komediální drama dvou homosexuálů v jugoslávské válce. Milan schovává svého milého muslima Kenana u svého otce, v srbské nábožensky ortodoxní komunitě, když jej vydává za ženu a svou snoubenku. Nakonec trochu didaktický film je ale hlavně pietním holdem obětem války a jejich utrpení, kterému v Evropě nikdo nemůže plně rozumět.
Mistrovským dílem je v této sekci rumunský film Smrt pana Lazarescu. Režisér Cristi Puiu natočil minimalistický příběh třiašedesátiletého vdovce, který se jednoho dne probudil s bolestí hlavy a břicha. Volá o pomoc, přijede sanitka a jak se zhoršuje jeho zdravotní stav, putuje z jedné přeplněné nemocnice do druhé. Příběh opuštěného, starého muže může vyvolávat otázky, do jaké míry je naše společnost ještě lidská a jakou cenu v ní má lidský život. Ačkoliv lidé, kteří jsou schopni soucitu a citu, se vždy najdou.