Z natáčení chodil Jordan Haj pomlácený. Kvůli roli si oholil vlasy

Co nám prozradíte o filmu Výjimečný stav?

Vzhledem k tématům a motivům filmu, které mohou být trochu zavádějící - fake news, novináři, Blízký východ - jsme se už na place shodli, že bychom měli hodně zdůrazňovat, že je to komedie. Protože to je komorní krásná komedie.

Takže se nejedná o vážné zpracování tématu fake news?

Vážných témat se dá dotknout všelijak. Myslím, že v tomto případě se Honzovi Hřebejkovi a Milanu Tesařovi daří dotknout dost vážných témat skrz lehký formát. Ten film má vývoj, kde trochu zvážní, ale vesměs mluvíme o filmu pro pobavení.

Jaká je v něm vaše role?

Hraju mladého novináře, kolegu Tatiany Dykové, který se nechtěně zamotá mezi ni a Ondřeje Vetchého. Mezitím se děje jinde na světě revoluce. Společně všichni uvíznou v bytě. Zní to asi nejasně, ale snažím se neprozradit klíčové věci v ději, co by zkazily člověku požitek z filmu. Je to motanice mezi pár lidmi, jednou revolucí, vztahem a světem médií. Jedním světem médií, který pomalu zaniká, a novým světem médií, který má velká rizika, právě třeba fake news.

Co z filmu dělá komedii?

Situace, do které jsou ti lidé vrženi, je velice absurdní a komická. Představte si, že budete půlku filmu koukat, jak se Ondřej Vetchý snaží napodobovat reportáže z války na kuchyňské spotřebiče a dělá to fakt neuvěřitelně. Je to geniální. Zní to, jako by byl opravdu uprostřed válečného konfliktu. A on mezitím jen poskakuje po kuchyni.

Máte nějaké vtipné historky z natáčení?

Ondra Vetchý bere velice vážně manipulace se zbraní, on je duší voják. Je hrozně svědomitý člověk a srdcař. Často jsou hercům jedno okolnosti, někdo to tak napsal, nějak to udělají a ono to nějak dopadne. Ondra mi říkal, jak nemůžu držet zbraň.

Zkoušeli jsme si to. Člověk ani neví jak a má naraženou ruku, protože si potřeboval vyzkoušet, jak spolu spadneme na zem. Museli jsme si to vyzkoušet třikrát, aby to vypadalo dobře. To je celkem komické, že je člověk pomlácený v šest ráno. Ta jeho svědomitost a srdcařství promítnuté do toho fyzična je krásné. U toho to celou dobu prokládá poznámkami, že nesnáší herectví, což je celkem vtipné. A přitom to je jeden z nejsvědomitějších herců vůbec.

Vy jste svědomitý herec?

Určitě ne tak jako on. Chodím na plac připravený. Poslední roky se ale zabývám víc hudbou. Herectví nedělám tak aktivně. Bylo hezké naskočit do filmu a mít zodpovědnost. Zároveň jsem pociťoval, že to je takový umělecký sval. Když vlezu na pódium s kytarou, tak jsem si jistý v kramflecích, protože objíždím festivaly. Ale tady jsem se chodil poctivě koukat, jak vypadám na kameře, to je něco, co chce praxi. To sebevědomí před kamerou nemám. Když je člověk na větší ploše filmu, má daleko větší zodpovědnost za celkové vyznění filmu. Kdybych to podělal, tak by mě Honza (Jan Hřebejk, pozn. red.) poslal domů. Doufám, že by to udělal.

Vy jste si kvůli roli oholil vlasy, jak jste se cítil? Byla to velká změna?

Byl jsem zrovna na Bali. Člověku se trochu změní „mindset“. A najednou jsem dostal brilantní nápad na scénu, která by byla mnohem silnější, kdybych si vzal strojek do ruky a oholil si hlavu. Nedošlo mi, že kvůli alopecii to nebude hezky oholená hlava, ale oholená hlava s fleky. Přijel jsem do ledové Prahy a chodil s vypelichanou hlavou a trochu jsem toho litoval, že jsem byl takhle iniciativní.

Celý rozhovor si můžete přehrát v úvodu článku.