Článek
„Přemýšlím o míjení času každý den, řeším to jako každý... snažím se tomu smát, bojovat, smířit se. Ale já tu nejsem, abych přednášel o životě, připadám si divně. Nemám žádný návod z indické filozofie, jak zastavit čas,“ řekl Keitel.
„Já Mládí nenapsal, ani nerežíroval, ale jsem v tom filmu a režíruju si vlastní film ve filmu. Cítím pokoru k dílu Paola Sorrentina a všem, co na tom filmu dělali. Mně na tom filmu hodně záleží.“
„Všechno v životě bylo skvělé, já se učím na té mé cestě, ale měli bychom si to říkat spíše u skleničky, já se tu stydím, nechci tady kázat o životě... žiju stejně jako vy, s radostí i s potížemi, ale celkově je to potěšení, hluboké temné potěšení... s věkem něco i získáváte, je to uvědomění si věcí, úvahy o věcech, literatuře a tak dále,“ dodal.
Tarantinův scénář nadchnul, Kouř nepochopil
Keitel zmínil také dva staré slavné scénáře - Gaunery a Kouř.
„Scénář Gaunerů mi dala Lily Parkerová, byla to kolegyně z hereckého studia, zavolala mi a řekla, že ten scénář se mi bude líbit. Protože byla skvělá, řekl jsem, ať mi to pošlou a natočili jsme film... nejdřív ho nikdo nechtěl, nikdo nechtěl dát peníze. My se snažili a nakonec se objevila Ronna Wallisová a ta umožnila Gaunery i Poručíka.”
„Když jsem si přečetl Gaunery, poznal jsem, že na tom něco je. Zavolal jsem Tarantinovi, nebo spíše jeho producentovi, sešli jsme se a začalo to. Z toho scénáře hned šlo poznat, že se nacházíte v přítomnosti obdivuhodného talentu.“
Jiné to však bylo u filmu Smoke. „Smoke byl tlustý scénář, byl jsem rád, že je tlustý, četl jsem to, ale nedokázal jsem se do toho vcítit. Pak jsem to dočetl a šel za režisérem a říkám mu: Já to nechápu, ale stálo tě to hodně úsilí, a jestli chceš, tak v tom budu hrát,“ popsal Keitel. Nakonec byl prý velmi rád, v průběhu natáčení se do filmu vcítil.
Harveyho Keitela evidentně hodně překvapilo, jak se ve Varech bere vážně jeho znělka s Křišťálovým glóbem. „A vy se na tu znělku díváte každý rok? Já ji ani neviděl,“ uzavřel.