Článek
Ostrochovský, tvůrce filmu Služebníci (2020) o kněžích pod nátlakem Státní bezpečnosti nebo dokumentu z charkovského metra Světloplachost (2023), tentokrát napsal scénář v tandemu se slovenským kolegou Markem Leščákem. Vědomě akcentují tichou poetiku a napětí, které vyvstává takříkajíc mezi řádky, čímž ponechávají víc „práce“ na divákovi.
Nezahlcují ho tísní, jak by se vzhledem ke zvolené složité problematice dalo očekávat. Nabízejí mu naopak oku lahodící, takřka snové obrazy v pastelových odstínech. Normalizační atmosféra se tak z plátna kamsi vytratila. Připomínají ji v podstatě jen dobové zdravotnické uniformy, stále existující potratové komise a oslovení „soudruhu“, „soudružko“.
Geislerová coby lékařka Ingrid podává standardně kvalitní výkon, který ovšem limituje scénář. Oživení představuje neherečka Simona Boledovičová v úloze sanitářky Agáty, v níž Ingrid nalezne spřízněnou duši. Vedle zkušené Geislerové hraje velmi autenticky.
Pramen je esteticky vytříbené drama, které sahá do svědomí jednotlivce zmítaného nespravedlivým systémem. Navzdory ambicióznímu námětu však místy působí až únavně. Do diskuse o (ne)dobrovolných zákrocích na romských ženách nepřináší zásadní podněty ani silné emoce.
Pramen zamíří 16. července do široké distribuce.
