Článek
Dokument Robert Richardson: Bílý ďábel, který ve světové premiéře uvádí probíhající karlovarský festival, vznikl z původně skromného záměru. Jeho autorka Jana Hojdová, tehdy studentka pražské FAMU, v roce 2016 oslovila Richardsona se žádostí o rozhovor pro svou diplomovou práci, aniž by očekávala, že se dočká odpovědi. Dorazila jí strohá, nicméně nadšená reakce.
Akademický projekt se díky Richardsonově upřímnosti záhy přelil do desetiletého tvůrčího maratonu. Výsledkem je zdařilý, takřka dvouhodinový snímek, který dává nahlédnout do kameramanových soukromých archivů a jeho dramatického profesního i soukromého života.
Hojdová sice částečně využívá klasický formát takzvaných mluvících hlav, v jejím případě to ale není na škodu. Před kamerou se totiž střídají schopní řečníci z řad režisérských velikánů, kteří měli s Richardsonem tu čest pracovat – a on s nimi: Quentin Tarantino, Martin Scorsese nebo Oliver Stone.
Quentin Tarantino je jedním z nejzajímavějších mluvčích v dokumentu.
Kupříkladu Tarantino vnáší do příběhu značnou energii, když entuziasticky vypráví o Richardsonově umanutosti a nekompromisnosti, která některé členy štábu až otravovala.
Publikum má však právě díky těmto podnětným výrokům možnost pochopit, že jeho práce není jen o estetice, ale i o velkém fyzickém vypětí. Kamera koneckonců míří tam, kam jde herec, ať už je to kdekoli. „Je lepší natočit skvělý film než natočit film, co jen dobře vypadá,“ dušuje se Richardson.
Celovečerní dokument Robert Richardson: Bílý ďábel po festivalové předpremiéře vstoupí do kin 12. listopadu.
