Hlavní obsah

Když jsou lidé věci. Turecký film Ještě víc vypráví příběh převaděčů uprchlíků

Právo, Zbyněk Vlasák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Uprchlická krize byla loni i předloni převládajícím tématem společenských a politických diskusí nejen v našich končinách. S určitým zpožděním pak pronikla do světa kinematografie. A letos také do soutěže karlovarského festivalu. Konkrétně se v dramatu tureckého režiséra Onura Saylaka Ještě víc blíže podíváme na osoby převaděčů na turecko-řecké hranici.

Foto: KVIFF

Z tureckého filmu Ještě víc

Článek

Hrdinou je ve filmu mladík Gaza, jenž žije v zapadlé turecké vesnici a je aktivně zapojený do výnosného rodinného byznysu s převáděním uprchlíků. Jeho hlavním úkolem je starat se o ně, zatímco se před svou plavbou přes Egejské moře skrývají u něj doma. Ve stodole je pro ně vybudovaný speciální podzemní bunkr.

Celému tomuhle podnikání přitom velí Gazův otec Ahad. Tématem filmu Ještě víc je pak jednak zoufalá situace uprchlíků, ale i velmi divoký vztah mezi otcem a synem.

Gaza tráví v onom bunkru hodně času, cítí zde svou moc. Na denním světle úpí pod despotickým Ahadem, který ho odmítá pustit na prestižní střední školu do Istanbulu a nezřídka sahá k násilí, avšak v podzemí Gaza postupně poznává, že může cokoliv, že může ovládat životy druhých, že se na chvíli vlastně stává bohem.

Diváci jako svědci

„V Gazově brutální realitě jsou lidé jenom objekty, které je třeba přenést z jednoho místa na světě na druhé,“ říká režisér Onur Saylak. „Nemají jméno ani minulost. Nemají pocity ani sny.“

Saylak přiznává, že jeho motivací pro natočení Ještě víc bylo upozornit, že s trpícími lidmi jako s objekty nezacházejí jen Gaza s Ahadem, ale de facto my všichni. Že jsme, třeba i prostřednictvím dohody mezi EU a Tureckem, přistoupili na stejnou velkoobchodní logiku, která dělá z uprchlíků masu, ne konkrétní osoby s konkrétními příběhy.

„Jenže lidská práva vyžadují individuální, ne hromadný přístup,“ říká Saylak. „Gazův příběh nám napovídá, že jsou dnes milióny lidí považovány v podstatě za neživé věci. A náš film vypráví, co to může s člověkem udělat, když ty druhé kolem nebere jako lidské bytosti.“

Imigranti? Jen čísla

Právě Gazova proměna je nejsilnějším momentem celého formálně velmi výrazného snímku.

Zároveň režisér věří, že kinematografie může tohle všechno ovlivnit k lepšímu. „Imigranti jsou pro nás v současné době pouze statistickými údaji, prostřednictvím filmu z nich ale můžete udělat něco víc. Z diváků se v kině stávají svědci. A být svědkem s sebou nese i odpovědnost,“ dodává Saylak.

Jeho film Ještě víc bude mít na MFF Karlovy Vary premiéru v pondělí 3. července.

Reklama

Související články

Vary chce vyhrát i slovenský film Čára

Rok 2007 byl pro Slováky významným hlavně proto, že vstoupili do schengenského prostoru. Některé hranice padly, jedna se ale naopak opevnila. A právě na...

Výběr článků

Načítám