Článek
V zásadě je lze rozdělit na dvě velké skupiny, z nichž první nabízejí dětem příběhy v poutavém loutkářském zpracování, druhé je zvou k interaktivní spolupráci. Oba typy (i ve vzájemném propojení) byly na letošní Mateřince hojně zastoupeny.
Z první skupiny diváky nejvíc uchvátilo poetické zpracování severského mýtu Nilas a tisícihlavé stádo pražského souboru Loutky bez hranic, které si odneslo i dvě ocenění odborné poroty. Odehrávalo se v malé jurtě, kde obě herečky děti i dospělé na pětačtyřicet minut zcela vtáhly do příběhu Nilase, jeho elfí nevěsty a sobů. Cenu poroty si odnesl i autorský příběh o výletu za draky Komodo Divadla Lampion z Kladna.
Příběh o červené Karkulce nabídlo v trochu jiném zpracování plném humoru a skvělé loutkářské práce liberecké Naivní divadlo inscenací Babička Červené Karkulky dnes slaví narozeniny, za její text byl oceněn autor Vít Peřina, dramaturg souboru.
Známé pohádkové příběhy se objevily i v dalších inscenacích – ten o nespokojené rybářově ženě zahrálo s vtipem plzeňské Divadlo Alfa, o třech zlatých vlasech děda Vševěda pražský soubor Buchty a loutky, který nabídl i drsnou „rakvičkárnu“ Punch a Judy. Deštivé počasí bohužel neumožnilo zahrát ji pod širým nebem na náměstí Edvarda Beneše, kde si ale každý den mohly děti prožít dobrodružnou záchrannou misi v nafukovací vzducholodi Elefantelin. Byl o ni velký zájem a užili si ji malí i velcí. Absolvovala jsem ji dvakrát, s dětmi ve věku tří a pěti let a pro obě to byl mimořádný zážitek.
Cenu poroty za inscenaci si z Mateřinky odvezlo i Okololo Bratislavského bábkového divadla, která si pohrává s pohybem v kruhu, ale kde jsem postrádala právě výzvu k zapojení dětí. Tak, jak ji předvedli třeba aktéři belgického Theater De Spiegel v hravé práci s předměty v Usmrkaném nose, Veronika Vlková z brněnského Terénu v interaktivní Návštěvě anebo herci brněnského Divadla Radost v Lesní fantazii, kde se i ty nejmenší děti svobodně pohybovaly v prostoru lesního palouku a bez ostychu braly do rukou předměty zobrazující metaforicky lesní prvky.
Pohled na trojici spontánně spoluhrajících dětí byl zdrojem speciálního potěšení dospělých diváků a skvěle naplňoval smysl tohoto typu divadla. Větší zapojení dětí do hry postrádala i jinak nápaditá hra s kostkami Kočka – pták – ryba dánského Teatret OM. Cenu poroty za herecké výkony si odneslo i pohybově krásně rozehrané To je andělení! královéhradeckého Draku.
Divadelní produkce se odehrávaly na mnoha místech Liberce i v nedalekých Vratislavicích a Jablonci nad Nisou, kromě samotných představení tu byla i řada workshopů, dílen, výstav, projekcí, koncertů, tančíren a dalších aktivit. Liberecká Mateřinka má jednu velice sympatickou vlastnost: dokáže lidi spojovat. Domácí i zahraniční hosté, aktéři jednotlivých inscenací, malí i velcí diváci tvoří po dobu festivalu jednu velkou rodinu, sdílející společnou radost z divadla a ze hry. Je to zásluha organizátorů Mateřinky, kteří by si zasloužili zvláštní Cenu vděčného publika.
Může se vám hodit na Firmy.cz: Naivní divadlo Liberec
