Hlavní obsah

Lukáš Vondráček exceloval na Dvořákově Praze

Právo, Ivan Ruml

Koncert České filharmonie s klavíristou Lukášem Vondráčkem uzavřel v neděli 20. září v pražském Rudolfinu třináctý ročník festivalu Dvořákova Praha. Ten od 4. do 20. září nabídl publiku přední domácí umělce v programu Češi hrají (nejen) Čechům.

Foto: Petra Hajská

Kateřina Pavlíková a Radek Baborák při provedení Kučerova Koncertu pro barytonsaxofon.

Článek

Ještě předtím zazněl v Rudolfinu v pátek koncert orchestru Česká sinfonietta, který se nesl v duchu neoklasicismu a jednoduchosti oproštěné od starožitného haraburdí minulých epoch. Za řízení Radka Baboráka přinesl hned dvě pražské premiéry.

Na úvod zazněl Mozartův Koncert pro lesní roh a orchestr Es dur, v němž se představil sám dirigent, jenž je znamenitý hornista. Prokázal to hebkým, snadno ovládatelným tónem, jenž nezapřel nátisk virtuosa. Projevilo se to ve třetí větě, kdy Baborák doslova popoháněl soubor, aby se při jeho bryskním tempu spojili hudebníci v jednolitý celek.

Sinfonietta La Petite Joie (Malá radost) herce, skladatele a režiséra Ondřeje Brouska se hlásí k estetice Pařížské šestky. Patrné to bylo hned v první větě, kdy temperamentní, až jazzově laděný vstup připomínal surrealistický balet Vůl na střeše Daria Milhauda.

K francouzské inspiraci se přihlásil i ve třetí části Tempo di Bolero, v níž navázal na poetiku proslulé symfonické skladby Maurice Ravela, hýřící pestrou paletou orchestrálních barev.

Přídavek věnovaný zesnulému režisérovi

Ve druhé půli večera zazněl soustředěně koncipovaný Koncert pro barytonsaxofon a orchestr Jana Kučery, který nezapřel důvěrnou znalost instrumentačního umění. Zejména zaujala druhá věta – synkopovaná ukolébavka, v níž se autor nebál napsat líbivou, konejšivou melodii, kterou rozvedl sólový nástroj, zmužile ovládaný ženou, výbornou Kateřinou Pavlíkovou. Třetí část přinesla po pomalém úvodu středověký skočný tanec, jehož bujará nálada doslova zvedala diváky ze židlí.

Večer uzavřelo svižné provedení Prokofjevovy První symfonie D dur s podtitulem Klasická. Patnáctiminutová kompozice přináší velkou šíři nápadů a až cirkusově odvážnou melodiku, vyžadující přesnou hru v zákrytu smyčců, což se v koupelnové akustice Dvořákovy síně, například hned při fanfárovém úvodu tónického rozloženého akordu, příliš nedařilo.

Přídavek byl věnován památce režiséra Jiřího Menzela. Zazněla hudba k filmu Ostře sledované vlaky, kterou vytvořil režisérův dvorní skladatel Jiří Šust a do orchestrální svity ji pietně upravil skladatel Jiří Teml.

Ten byl také autorem vkusné instrumentace Dvořákova vokálního cyklu Písně milostné, který na závěrečném festivalovém večeru v neděli, rovněž v pražském Rudolfinu, přednesla s vnímavým prožitkem sopranistka Kateřina Kněžíková. Písňový cyklus tak nahradil avizovaný Dvořákův duchovní hymnus Te Deum, jehož provedení se nemohlo uskutečnit kvůli zdravotním indispozicím v Pražském filharmonickém sboru.

Hlavní pozornost večera však byla zaměřena na klavíristu Lukáše Vondráčka, vítěze Soutěže královny Alžběty v Bruselu, jenž za doprovodu České filharmonie řízené Petrem Altrichterem exceloval v Klavírním koncertu č. 2 c moll Sergeje Rachmaninova. Famózní technika a hluboká interpretova muzikalita se po nadšeném přijetí publika projevily i na Debussyho impresionistickém přídavku, ve kterém sólista prokázal jedinečnou schopnost jemné dynamické škály.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám