Hlavní obsah

Liternetur@: Praha matička k ostudám je macecha

Novinky, Jakub Šofar, Právo

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Když jsem byl před pár lety na krátké, ale intenzivní návštěvě Barcelony (Gaudí & korida & korzování po bulváru Las Ramblas), překvapovaly mě restaurace, které měly svoji nabídku nafocenou na tabulích před vchodem. Každý portrét hlavního jídla, v pastelově fujtajblovém provedení, byl doplněn i číslem (případně názvem) s cenou.

Foto: Jiří Cysař

Náměstí s kostely a radnicí

Článek

Dnes tímto způsobem prodávají v Praze nejen všechny čínské restaurace a bistra, ale i "typicky české" hospody a pivnice třeba v Nerudově ulici. Je to vlastně návrat k obrázkovému písmu, tedy cesta zpět, ale hladové je třeba nasytit a hned potom zkasírovat.

Povykující kmet

Sestupoval jsem jednou při zvlášť silném, dubnovém ataku jara jmenovanou Nerudovou ulicí a před jedním vstupem do restaurace s nabídkovým fotografickým tablem stál povykující kmet, držel v ruce tác a na něm talíř s obědem. Kmet přidržoval tác ve výšce, kde byla krásně barevná podobenka zmíněného pokrmu, a snažil se přihlížejícímu číšníkovi, kuchařovi a narůstajícímu davu zevlounů porovnáním reality s jejím obrazem dokázat, že to na talíři je jiné než to na fotografii.

Křičel věty do prosluněné Malé Strany: Šak to každej vidí, že to není to, co to má bejt. Nedělejte ze mě blba, nedělejte ze mě vola. Tady je mnohem víc masa, a tady je o knedlu víc. Co nabízíte, když neplníte? Já vám tady tu vostudu klidně udělám, vy šmejdi pražští, podvodnický!

Jenže Praha, matička měst, je k ostudám jako macecha. Co je realita, co je fotografie? Za fotografickou pravdou dnes můžeme snad jen do výstavních síní (a to jen někdy). Jak to dopadlo, nevím. Kdybych byl přívržencem teorií spiknutí, lehce bych si dovedl představit, jak na pravidelné schůzi majitelů světa s jejich imaginátory a motivátory znějí hlášení z jednotlivých zón vlivu: Za uplynulé období byl na našem úseku fronty klid. Občas ještě nějaký plamen občanské vzpoury vzplane, ale situaci máme již zcela pod kontrolou.

Naštěstí to není takhle jednoduché.

Na jejich úseku fronty je možná klid, ale protipancéřová Bazooka, bez které by žádná počítačová střílečka nemohla existovat, je pěkně vychytaná kulturní příloha časopisu Level. V rodném listě má rok 1997 a můžete si ji stáhnout i ze sítě. Ale těch cca 5 megabajtů, které má poslední číslo 6.7, by stahovači přes modem nemuseli vydejchat.

Mimo recenzí filmů, hudby a knih zde najdete i vlastní tvorbu (v menu položka Checkpoint). Třeba Farmu zvířat (autor Zombius): Jakýsi otec jede v autě. Vedle něj sedí kočka, kouří doutník a znalecky převaluje dým v ústech. Spokojeně přede. Otec je osel. V kufru leží mrtvola prasete. Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější. Mám žasnout, nebo jsem už opravdu tak starý? A vy?

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám