Hlavní obsah

Liternetur@: Je porno pozitivní?

Právo, Jakub Šofar

Dokud nám bratranec, který podlehl šálivému vábení Západu, nezaslal někdy v polovině 70. let z Los Angeles balík obsahující i výtisk časopisu Playboy (děkuji dodatečně celníkovi, že měl nějaké zatmění mysli), byla největším hitem a současně nejdůležitějším pornografickým(!) materiálem mého života kniha Jiřího Mellana a Ivy Šípové Mladé manželství. A nejen pro mě.

Článek

Pro barterový obchod mezi námi kluky se vytrhovala část začínající stránkou 63 (Pohlavní soužití) a končící stránkou 125 (Překotné vyvrcholení). Ale přiznejme si, že to podstatné bylo mezi stranami 90 až 108, kde muž v černém trikotu se ženou v bílém trikotu návodně naznačovali, jak se to vlastně dělá (od klasické, křesťanské polohy tváří v tvář až po odvrácenou polohu jízdmo).

Co se týče erotiky a pornografie, tak na tomto poli jsme se opravdu za těch 30 let pohnuli značně kupředu, tady jsme závazek o harmonickém rozvoji osobnosti mnohokrát překročili. Třeba pravděpodobnost, že uvidíte živého zajíce polního nebo vrabce obecného je dnes asi tisíckrát menší než v případě zobrazení penisů a vagin (sólově i v kooperaci).

Ani internet by nebyl bez účasti pohlavních orgánů tím, čím je. Průzkumy jednoznačně dokazují, že stránky s touto tematikou jsou nejnavštěvovanější. A nejde jen o fotografie, ale i o texty. Chcete-li je ze studijních důvodů zkoumat, nesmíte to přehánět, neboť po čase vám bude připadat, že čtete stále to samé (verbální zaostalost neboli pitomost autorů je ohromující). Na druhé straně - kdo by vlastně četl umělecký erotický text? Pár dekadentních intelektuálů, na které už nepůsobí ani viagra, ani cialis.

Zajímavou kapitolou jsou inzeráty. Překvapila mě jejich žvatlavost a infantilnost, čím větší hard, tím více zdrobnělin. Od pusinek, pipinek, bříšek, kožíšků, samiček, prádélek, kočiček přes privátek až po orálek a análek (jak říká jeden můj známý: duo Morálek & Kanálek). Na sadíčko-masíčko jsem ještě nenarazil, ale nedivil bych se.

Povídek a básniček o tomto nejrozšířenějším lidském hobby ve všech stupních únosnosti a vulgarity najde každý ve virtuálnu dostatek, pokud ho to zajímá. Nemíním je zde proto inzerovat. V jednom případě však přivřu oko. Rytíř Smil od Jaroslava Vrchlického je zcela jistě regulérní součástí naší literatury: Na svém hradě rytíř statný / jménem Smil žil přeudatný, / jenž však jednu vadu měl, / že o lásce nevěděl. Tato legendární báseň je k přečtení na mnoha adresách, s několika ilustracemi Káji Saudka třeba na: www.sweb.cz/erlit/smil/smil.htm. Čím bych jen vyrovnal tento text, aby se na mě maminka nezlobila?

Oázou pohody a optimismu mají být Pozitivní noviny. O důvodech, proč vznikly, píše jejich vydavatel Pavel Loužecký: Že se něco podařilo, že jsme něco dokázali, že se něco zlepšilo, vymyslelo, že jsou mezi námi i docela obyčejní lidé, kteří jsou v něčem výjimeční a něco dokázali..., takové zprávy aby člověk hledal pod mikroskopem. I ten Smil je vlastně pozitivní, co?!

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám