Hlavní obsah

Kytarista Miloš Dodo Doležal o své instrumentální desce: Měl jsem chuť něco takového natočit

25. 9. 2020, 8:36
Právo, Jaroslav Špulák

Miloš Dodo Doležal se proslavil jako kytarista skupiny Vitacit. V roce 1991 se na českém hudebním trhu objevila jeho sólová prvotina My Little World. Dnes je považována za jednu z nejdůležitějších instrumentálních desek, které v České republice vyšly. Nyní vychází v reedici se dvěma bonusy.

Foto: archiv umělce

Miloš Dodo Doležal patří k předním českým rockovým kytaristům.

Článek

Proč jste se v roce 1991 rozhodl vydat instrumentální desku?

Měl jsem chuť něco takového natočit. Poslouchal jsem mnoho instrumentálních desek světových rockových kytaristů a navíc jsem se chystal do Los Angeles na kytarovou školu a chtěl jsem mít něco s sebou.

Rocková kytara byla v té době na pomyslném vrcholu zájmu a dynamického vývoje a já potřeboval změnit prostředí. Byly čerstvě otevřené hranice, dalo se cestovat vcelku kamkoli. Byla to skvělá doba plná svobody, vše bylo možné, stačilo si za tím jít.

A když jsem pak pobýval půl roku ve stejném městě jako většina mých hudebních vzorů, byla to pecka. Tichý oceán, parádní počasí celé léto. Mnoho nového se dalo načerpat.

Bylo to vaše první sólové album, v té době už jste nebyl členem Vitacitu, v němž jste předtím působil šest let. Proč jste z té kapely odešel?

V době vydání desky jsem ještě byl členem Vitacitu, ale po mém odjezdu se kluci rozhodli pokračovat v jiné sestavě a s jiným repertoárem. Sólová instrumentální deska nebyla důvodem rozchodu. Ale pro mě to nebyl zásadní problém, vždy jsem se snažil si poradit, pokračovat dál, dělat na spoustě desek, hodně hrát. A to mě drží dodnes. Stačí mi to, nic víc k životu nepotřebuji.

Své americké zkušenosti a kontakty jste později využil při nahrávání desky Nejvyšší vibrace, která vyšla v roce 2005. Je to tak?

Ano. Točil jsem ji zčásti v Los Angeles, zčásti v New Yorku, domixoval a dodělal jsem ji doma ve vlastním studiu Hacienda.

Bylo na ní mnoho významných světových hostů. Bicí natáčel Jonathan Mover, jenž hrával se Satrianim a vlastnil studio v New Yorku. Dohodl mi tam účast několika skvělých baskytaristů. Byli to John Pattitucci, Dough Wimbish, Barry Sparks pak natáčel u mě. Byla to skvělá spolupráce s mnoha lidmi. Dobrá zkušenost.

Je ve skladbách na albu My Little World nějaký koncept, pojítko, téma?

Téma je skryté v názvu Můj malý svět. Je to hraní na zesilovače a kytary, to mě baví, to mě pořád drží v chodu a naplňuje. Když jsem album znovu remasteroval a natáčel bonusy, poslouchal jsem ho pozorně a byl jsem překvapen, že se na něm moc věcí opravovat nemuselo. Na to, že má třicet let, moc nezestárlo.

Každý kytarista, který točí instrumentální hudbu, nemá k dispozici texty. Myšlenky a nálady musí vytvořit stylem hraní. Není to až tak samozřejmé, musí se na tom vcelku makat. Nejde to samo.

Na novém vydání My Little World jsou dva bonusy, Windy Way z roku 1998 a Coffee with Jimi z roku 1997. Proč jste je na počin zařadil?

Jsou to skladby, které vznikly v těch letech, ale nahrány byly až teď. Zapadají dobře do koncepce. Proto jsem je na desku natočil. Basové linky do nich nahrál můj syn Miloš Doležal jr., který mezitím studoval na Berklee v Bostonu, kde si také rozšířil obzory. Bicí natočil Radek Láznička, se kterým dělám ve studiu už delší dobu.

Bonusy zařazuji na všechny desky, které se remasterují. Nechci, aby se album jen znovu vydalo bez úprav a změn. Zvuk se daří udělat lépe, navíc My Little World vychází poprvé na cédéčku. Před třiceti lety vyšel jen na vinylu a kazetě.

Kterých skladeb na něm si nejvíce ceníte?

Cením si každé, je to dobrý dokument doby a mého hudebního vývoje. Složil jsem je všechny zhruba za měsíc, netrvalo to moc dlouho. Ohlasy od fanoušků jsou pořád dobré, reedice jim dělá radost a o tom to je.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků