Článek
Jan Poupě, Rony Plesl, Milan Houser a Jiří Matějů. Co tyto rozdílné umělce spojuje? Nepochybně vysoká úroveň řemeslných technik, sofistikovaný mentální přesah a jistá forma geometrického projevu.
„Jan Poupě byl zastoupen svými olejomalbami reprezentujícími architektonický prostor, Rony Plesl tavenými plastikami odrážejícími hloubku evropské barokní tradice, Milan Houser představil náročnou techniku závěsného obrazu založeného na vědeckém pozorování a Jiří Matějů svou tvorbu založenou na hlubokém rozkročení mezi fyzikou a metafyzikou,“ vzkázal Novinkám z Hongkongu kurátor Jan Dotřel, podle kterého díla vidělo velké množství návštěvníků. A pochvaluje si samotné město, v němž výtvarné umění neskutečně rezonuje.
Výběr těchto čtyř umělců není náhodný, protože odpovídá jasnému zaměření galerie Kvalitář. A tím je propojení dvou na první pohled neslučitelných oborů, jako je umění a věda.
V Ostravě je k vidění unikátní kolekce knižní a grafické tvorby Toyen
Přírodní vědy, fyzika a zejména geometrie je téma i dalšího umělce, který má právě v galerii Kvalitář výstavu s názvem Umbra mentis/ Stín mysli. Zdeněk Trs, vizuální umělec, malíř, který nám zodpověděl několik otázek.
Současné moderní umění je neklidné. U vás je tomu naopak…
Extravagance mi není blízká, ale na druhou stranu… Rád se podívám na úplně jiné polohy, jiná zpracování. Abych se z těch svých věcí nezbláznil. Dobrá malba je ale stejně jen jedna. Jestli je tam hloubka, se hned ví. To se nedá nikdy ošálit.
Ale máte pravdu, pracuji s jednoduchou kompozicí, bez barev, vedou mě stín a světlo. Snažím se do obrazů otisknout řád a harmonii. Pokouším se abstrahovat základní principy a trefit se do toho, co se odehrává v přírodě.
Zlatý řez a Fibonacciho číselná posloupnost. V přírodě se opakuje všude. Na ulitě, v okvětí i víru v Galaxii. Záhada, krása… Jak to vnímáte?
Ano, obojí spolu přeci souvisí. Zlatý řez se v přírodě vyskytuje ve formě Fibonacciho posloupnosti. Listy na stonku, ať jsou jakkoliv dlouhé, vyrůstají jednotlivě, jsou dokonale rozloženy. Žádný si nestíní, hledá světlo v dělení kruhu v úhlu 137,5 stupně.
Princip zlatého řezu, který je v umění pokládán za ideální proporci mezi různými délkami, jsem použil třeba na obrazu s názvem Prostoupení dvojic. Všechny linie se k němu vztahují. Má vhodný rozměr, je tam řád a odpovídající kompozice.
Josef Rataj otevírá v Praze největší pop-artovou galerii ve střední Evropě. Konkurenci necítím, říká
Jakou výtvarnou techniku používáte?
Techniku malby oleje na plátno, konkrétně pracuji s vrstvením. Začínám ale kresbou. Jsou to desítky kreseb. V nich hledám tu pravdu, to podstatné. Nezdá se to, ale téma každého obrazu je odlišné. I když divákovi možná připadají podobné.
Kde berete inspiraci. V přírodě, která je „vystavena“ z bodů, přímek a tvarů?
Důležitý je pro mě impuls. A tím může být přeneseně i děj v přírodě. Často ale motiv najdu v daleko běžnějších situacích. Třeba v partnerském soužití nebo i ve zdánlivě chaotickém ději. Tam, kde by to člověk vlastně nečekal. Zajímá mě téma protipólu, jakési dvojnosti, vztahů mezi nimi, určitého napětí. Jsou to různé polohy vnímání. Je na každém, jak to bude z mých obrazů cítit.
Jak poznáte, kde je hrana, předěl, kdy je kompozice ještě vyvážená…
Obraz vystavuji pomocí valéru a hlavní hráč je světlo. Vstupuje do kompozice, kterou mám v plánu. V rámci linií se něco rozplyne, jindy zostří. Je tam vždy ústřední moment. Primárně ale nemaluji iluzivní obraz. Zajímavé je, že přílišná dokonalost vede k umrtvení děje. Nedokonalost tomu naopak vrátí život.
S čím se cítíte propojen? Oslovují vás kromě geometrie i symboly?
Symboly jsou všude, fyzika i filozofie je kolem nás. Vhled z jiné perspektivy mě ohromně baví. Já v kompozici pracuji s eukleidovskou geometrií, drží mě v daných hranicích. Příroda tvoří a pracuje mnohem svobodněji. Někdy je pro mě náročné se koncentrovat, snažím se, aby byl obraz bezchybný. Ale člověk chybuje, a tak si to vybírá svoji daň.
Jaké umění máte rád?
Když tápu, jsem přehlcený, tak mi pomůže vnímat egyptské sochařství. To je něco tak ohromného, tím se člověk může probírat stále, je to nekonečné. Ten kánon, hloubka, řád. Sochařství, jež se vyvíjelo po tisíciletí a dospělo do nádherné formy. Fascinuje mě. Je to zářič a hledám ho i v současném umění, ale nacházím málokdy.
Co plánujete dál?
Dostal jsem pozvání na skupinovou výstavu v galerii Kvalitář, která bude v červnu a téma je Koule. Moc se těším a pozvání si vážím. I když je mi motiv blízký a s geometrií pracuji, zjistil jsem, že to vůbec nebude snadné. Určitě se ale pokusím o něco nového.
Pro mě to bude možná velký úkrok, pro diváka spíše nerozpoznatelný. Stále mám totiž pocit, že ve své tvorbě potřebuji ještě spoustu věcí vyřešit…
Umění jako kšeft aneb Ani kumštýři neumírali hlady
