Článek
Ačkoli je pro širokou veřejnost známý především díky obrazům, nelze u něj opomenout fotografie.
Možná ho při jejich pořizování ovlivnil fakt, že se jako kolínský rodák inspiroval pracemi autorů, jakými byli Jaromír Funke nebo Josef Sudek.
I když Kubíčkova fotografická tvorba nebyla v jeho kariéře zásadní, dokázal díky svému talentu a vidění malíře vytvořit dílo, které si s malířským nezadá. Primární je pro něj obraz jako takový, jeho zvláštnost, kompoziční originalita a estetika okamžiku.
Nejstarší práce pocházejí ze druhé poloviny čtyřicátých let, kdy ho začala zajímat poetika cirkusů. Cyklus Lunaparky 1947–1983 se nejvíce blíží klasické malířské tvorbě. Některá posmutnělá zátiší připomínají oleje Kamila Lhotáka nebo Tomáše Bíma.
Odpočinek pod šapitó (1962) ukazuje dva sedící cirkusáky pod pruhovanou celtovinou obřího stanu. Dopadající stíny a probleskující pruhy světla vytvářejí zvláštní ornamenty. Z kompozice obrazu dýchá zvláštní klid a pokoj.
Anonymní věci
Smysl pro detail uplatnil autor tam, kde ho obrazově zaujaly potrhané plakátové plochy. Dekoláže, které vytvořila náhoda, připomínají obrazy kubistů či surrealistů. Podobně působí snímky oprýskaných zdí, ze kterých trčí fragmenty reklamních nápisů. V některých případech je doplňují také odložené anonymní věci.
Zátiší s kočkou na plakátu (1964) pochází z cyklu Otcův dvorek. Zapomenuté koště, jakoby zrovna teď odložené uklízečkou, doplňuje smotaný provaz pověšený na oprýskané zdi, ze které trčí potrhaný plakát s kusem figury bílé kočky.
Abstraktní tvorbu zastupují fotogramy z osmdesátých let pracující s kontrastem černé a bílé. Akcentují geometrické tvary. Dokonalý tvar soustředných kružnic, fragmenty roztříštěného skla, siluety lidské dlaně na starých vratech.
Jestliže slovo fotografie znamená něco jako kreslení světlem, přestavuje Kubíček příklad autora, který využíval jeho proudů místo malířského štětce, barev a palety.
Může se vám hodit na Firmy.cz: