Článek
Publikum, většinou složené ze starších lidí, mu dávalo okamžitě najevo, že je jejich a že s ním sdílejí stejné životní hodnoty. Tudíž každou skladbu doprovázel vděčný potlesk a nadšený hvízdot. Největší aplaus však získal v momentě, kdy se přišel pozdravit s předjezdcem Wabim Daňkem a jeho synem Šimonem, který otce doprovázel v několika písních na elektrickou kytaru. Populární Wabi, velký Kristoffersonův příznivec, si tak splnil hned dva sny najednou.
Také hlavní hvězda večera zapojila do své show vlastní potomky. Dcera Kelly jí pomohla s doprovodem v několika písních, zbylé dvě děti prodávaly alespoň v předsálí desky a trička. Hlavní roli hrál ve všech směrech samozřejmě sám Kristofferson. Ačkoliv mu už hlas tolik nesloužil, dokázal písněmi o pravdě, víře a životních prohrách vzít za srdce každého. A když přišla na řadu proslulá Sunday Morning Coming Down, kterou asi nejvíce proslavil Johnny Cash (u nás Pavel Bobek jako Nedělní ráno), běhal lidem mráz po zádech. Takovou sílu ta skladba měla. Možná i proto, že fanoušci vycítili silnou naléhavost životní výpovědi v jejím výsledném pojetí.
Ačkoliv Kristofferson hrál skoro všechny položky playlistu ve stejném tempu a zpíval stejně zbarveným chraplavým hlasem, měly písně díky expresivní směsi dřevního country a syrového blues neuvěřitelnou sílu. Když dozněla poslední balada, stál pod pódiem zástup postarších fanoušků natahujících ke zpěvákovi své paže, často s interpretovými deskami, aby získali drahocenný autogram.
Bylo až dojemné, když se Kristofferson vrátil ze zákulisí zpět na forbínu, aby si mohl potřást rukou s jedním žadonícím fanouškem. Ano, tomu se říká profesionalita. Nicméně je třeba poznamenat, že na zpěvákovi bylo vidět neskrývané dojetí, když téměř dvěma tisícům lidí v sále děkoval za přízeň a s těmi nejodvážnějšími si osobně stiskl ruku.
Byla to z obou stran naprosto spontánní reakce, která skvěle korunovala tento povedený koncert jedné z posledních opravdových countryových legend.