Článek
Jak vlastně vznikla Malá máma?
S příchodem mateřství mě ještě o něco víc popadla potřeba tvořit. V mé bublině je to u matek celkem běžné, někdo vyšívá, někdo háčkuje. Já jsem na ruční práce levá, a navíc ráda kreslím. Nějaké legrácky jsem do světa pouštěla i před tím, než se ze mě stal rodič. S drobnou karikaturou Davida Ratha a textem „Výborné víno, zabalte mi sedmičku“ jsem poprvé poznala sílu sdílení na sociálních sítích. Vtip prosvištěl i médii a mně se líbilo, jaký může mít rychle nakreslený obrázek ohlas. To mi sedělo. A sedí dodnes. Myslím ten princip, ne pan Rath.
Každopádně vybrat si nějakou konkrétní oblast, které se věnovat, nebylo zase tak snadné. Hlavou mi často běželo, že mám tolik možností, a tak málo času. S narozením dítěte se to změnilo na tak málo času. To se pak téma hledat nemusí. Visí vám na krku a řve.
Jak na Malou mámu reaguje váš syn, který vám byl předlohou a hlavní inspirací?
Zatím ho moc baví, u komiksů se směje. Ještě pořád je ve věku, kdy si myslí, že maminka je chytrá, krásná a vtipná. Až v pubertě zjistí, že je jenom trapná, snad už bude i druhý díl Malé mámy vyprodaný a syn se nebude muset v knihkupectví stydět.
Nejoblíbenější stripy mého syna jsou jiné než ty, které pokládám za povedené já. A asi to tak mají i ostatní děti, které Malou mámu čtou. A že ji čtou, a rády. Navíc se v ní naučí pojmy jako celulitida, mateřský plurál nebo třeba stockholmský syndrom.
Jaká byla cesta od domácího kreslení k velkému nakladatelství a čtenářsky úspěšným knížkám?
Byla poměrně přímočará. Na knížku jsem myslela od začátku, ale kroky jsem k tomu moc nepodnikala. Udělala jsem Malé mámě Facebook, na němž se začaly objevovat ohlasy od čtenářů, to ano. Obvykle je to tak, že se posílá rukopis do různých nakladatelství, kde se musí počítat s odmítnutím. Nebo se zvažuje crowdfundingová kampaň a vlastní náklad. To se musí. Já se obojímu vyhnula.
O komiksu se Tereze Nekorancové z nakladatelského domu Euromedia zmínila má kamarádka Monika Serbusová. Krátce nato přišla nabídka na vydání knížky. Souhlasila jsem a první žlutá Malá máma vyšla v roce 2017.
V Malé mámě 2 jsou i stripy srovnávající dnešek s dobou minulou. Jak se proměnilo mateřství, respektive rodičovství a vztah k dětem dejme tomu od generace našich rodičů?
Teď se trochu provalí fakt, že jsem raný mileniál a můj muž dokonce pozdní Husákovo dítě. Jako malé nás šoupli do školky, ve které jsme měli pěknou zahradu, v mléku škraloupy, povinné otužování a traumátka. Rodiče tehdy moc na výběr neměli. V osmdesátkách jsme všichni nosili tmavomodré tepláky a v pokojíčcích stál sektorový nábytek Universal. A i když dneska zase nosí všechny děti softshellky z Lidlu a v pokojíčku mají Trofast z Ikey, máme možnost volby, máme svobodu. Ta je podle mě vždy lepší.
Tlačí dnešní doba matky nadměrně k dokonalosti?
Dnešní doba tlačí nejen matky, a nejen nadměrně k dokonalosti, ale i k dokonalé nadměrnosti. Stačí si otevřít Instagram. Všechny ty výplně různých částí těla, to je tedy úplně jiný obrázkový svět než v knížkách Malé mámy.
A pak jsou tu třeba disku sní fóra, která všem doporučuju nečíst. Jasně, můžete v nich najít návody typu, jak dítě vyléčit bazénovou chemií. Můžete v nich ale najít běžné výpovědi typu „při mateřské studuji dálkově medicínu “. Anebo s dvojčaty používáme bezplenkovou komunikační metodu. Hned si připadáte jako super rodič, že?
A jak ten tlak ustát? Mně byla Malá máma oporou. K dokonalosti má opravdu daleko. S výchovou se vypořádává po svém, s nepořádkem taky. Když jsem komiksy sdílela na Facebooku, přicházely mi neustále komentáře, v nichž stálo: Přesně jako u nás. To mě potěšilo, uklidnilo a cítila jsem se pak mnohem lépe. Takže ano, knížky jako Malá máma vám, milí rodičové, mohou pomoci zvládnout tlak dnešní doby. Jen si musíte jednu nejdřív nakreslit.
Kromě tvorby komiksů se věnujete i slam poetry a improvizačnímu divadlu. Čím vás oslovily tyhle formy?
Slam poetry je performativní žánr, autoři při něm vystupují se svými texty před publikem, které jejich výkony hodnotí bodováním. Prvky sportovního klání v kombinaci s poezií dohromady vytvářejí silnou energii, kterou je skvělé zažít jako divák, ale i jako performer.
K tomu druhému zážitku jsem sebrala odvahu, když mi vyšla Malá máma knižně. Měla jsem pseudonym a obsah. Stačilo z toho udělat básničky. A pak už jen rozklepanýma rukama udržet mikrofon. Místo lajků na sociálních sítích je tu odměnou smích a potlesk. Je to živé. Diváci slamerům fandí, jsou zvědaví i na nezdary, ale atmosféra bývá podporující.
Podobné publikum je u improvizačního divadla. Na něm je velmi praktické, že se nemusíte učit žádný text. Vlastně jen jste se svými parťáky na scéně a vše vzniká na místě. Improvizační divadlo se stalo mojí drogou. Bezpečným hřištěm, kde si může i dospělák zařádit.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Malá máma: Pravdivý komiks o mateřství - Lenka Sadvarová