Článek
Dodejme, že ji zveřejňuje prý jen na přání "především mladších čtenářů či posluchačů" a že se při jejím sestavování řídil hodnocením textů, které mu do rukopisu na přelomu 70. a 80. let vpisoval básníkův tehdejší "arbiter a rádce" Egon Bondy.
Seznámit se s ranou tvorbou Krchovského je užitečné. Nenajdeme v ní totiž ani precizní rým a rytmus, ani zhuštěný děj s komickými, především krutě sebeironickými pointami, které charakterizují jeho vrcholné verše z 80. a 90. let shrnuté v titulu Básně (1998).
Mladými čtenáři opěvovaný básník
Krchovský v doslovu doznává, že nad četbou svých juvenilií zjistil, že "jsem od počátku byl..., jsem a provždy budu autorem úzce monotematickým", ale jeho ústřední téma, kterým je cesta ke smrti, lemovaná strachem, úzkostí, osaměním, únavou, hnusem z bytí atp., je ve svazku Mladost - radost... o řadu zásadních motivů ochuzeno.
Fascinující básníkova práce s rozštěpeným egem, rozbitou linearitou času a prolínajícími se prostory stejně jako úchvatné cynické ódy na vlastní já, ba i příznačný alkoholicko-sexuálně perverzní opar jsou v těchto mnohaslovných a formálně mnohdy značně neohrabaných textech hmatatelné sotva v základních obrysech.
V jak výjimečného básníka dozrál, už víme ze svazku Básně. Ochutnat můžeme i jeho přezrálé kusy z knížek Poslední list (2003) a Nad jedním světem (2004). Nynějším svazkem Mladost - radost... básník doplnil svůj sortiment i o rané, nezralé hrozny.
Jiří H. Krchovský: Mladost - radost...
(Autor je kritik.)