Hlavní obsah

Krampol o Belmondovi: Oba jsme prožili tisíc krásných životů

8. 9. 2021, 11:29
Právo, Jaroslav Špulák

V pondělí skonal ve věku 88 let slavný francouzský herec Jean-Paul Belmondo. Natočil na osmdesát filmů a v některých z nich jej pro české diváky daboval herec Jiří Krampol. Nikdy se spolu nesetkali, společné prý měli mnohé.

Foto: Jan Šída , Právo

Jiří Krampol nadaboval Jeana-Paula Belmonda v devětadvaceti filmech.

Článek

Kdy jste poprvé zaregistroval Jeana-Paula Belmonda jako herce?

Byl to pro mě důležitý okamžik. Když na počátku šedesátých let probíhalo vánoční promítání pro herce, pustili nám i film Jeana-Luca Godarda U konce s dechem. V něm jsem Belmonda viděl poprvé a naprosto mě uchvátil. Byl úžasný.

Čím vás zaujal?

Především svým mistrovským výkonem, samozřejmě. Už tehdy jsem si ale uvědomil, že do filmového světa přichází někdo, kdo bortí do té doby danou představu žen o filmových milovnících. Tehdy jasně převládal názor, že to musí být hezouni. Jenže Belmondo jim ukázal, že i tak, v nadsázce řečeno, ošklivý chlap může být půvabný.

Sledoval jste další jeho filmy?

Samozřejmě. Mohu s klidným svědomím říct, že jsem viděl všechny. Jako diváka mě mimo jiné nadchl snímek Bláznivý Petříček. Nebyl to zrovna komerční film, ale byl úžasný.

V sedmdesátých letech jste v roli Belmondova dabéra nahradil Jana Třísku, který emigroval. Jak jste k té roli vlastně přišel?

Honza Tříska byl můj spolužák i kamarád a musím říct, že Belmonda daboval nejlépe ze všech našich herců. Když z republiky odešel, zbyly po něm v jednom filmu s Belmondem nějaké nedodělané fráze. Já je dodatečně daboval za něj. Myslím, že si toho nikdo ani nevšiml. Mimochodem, v roce 1977 jsem po Honzovi přetáčel i roli ve filmu Jak se točí rozmarýny.

Vít Olmer, výborný režisér, mi tehdy dal dabérskou příležitost a já se zřejmě osvědčil. První film, v němž jsem Belmonda daboval, byl Sympatický dareba. To bylo v roce 1981. Od té doby jsem byl většinou u toho.

Bylo těžké dabovat Belmonda?

Musel jsem si na něj zvyknout tak, jak si dabér musí zvyknout na všechny role, které má namluvit. Jakmile jsem ale chytil Belmondův rytmus, už to bylo jednoduché. Byl totiž naprosto přirozený, v jeho projevu nebylo třeba hledat nějaká tajemství.

Setkal jste se s Belmondem?

Bohužel ne. Ale jednou se to málem povedlo. Před asi pěti lety se naskytla šance, že bychom se mohli setkat v Paříži. Já samozřejmě souhlasil a začalo jednání, které bylo v počátku úspěšné. Jenže potom se to dozvěděli novináři z bulváru a nabídli mi, že mi zaplatí hotel, pojedou tam se mnou a natočí si s Belmondem rozhovor.

Když jsme to oznámili Belmondovu synovi, řekl nám, že soukromě přijet mohu, ale žádné komerční rozhovory nebudou. Do toho přišla Belmondova nemoc, a tak z toho nakonec sešlo.

Potom už žádná možnost nebyla.

Co jste cítil, když jste se dozvěděl, že Belmondo zemřel?

Bylo mi to líto. Podle mě byl úžasný člověk, báječný herec, skvělá a charismatická osobnost.

V roce 2017 jste načetl jako audioknihu Belmondovy vzpomínky Mých tisíc životů. Dozvěděl jste se v nich něco pro vás zajímavého?

Především jsem zjistil, že máme spoustu věcí společných, spoustu obdobných zážitků a situací. Bylo to ve škole, v divadle, při natáčení filmů. Líbilo se mi, že byl optimista, a jak tvrdil, prožil krásných tisíc životů. Myslím si, že jsem je prožil také. Prožili jsme je oba.

Jak se vám v této době daří?

Zaplaťpánbůh mám dost práce. Bohužel mám ale problémy s průduškami, tak mi v nemocnici dávají inhalace, abych se z toho dostal, protože doma bych to léčil měsíc.

Jinak chodím cvičit, snažím se udržovat v kondici, mám dva televizní pořady a blíží se premiéra nového filmu Stáří není pro sraby, který jsem točil s režisérem Tomášem Magnuskem. Se stejným režisérem a například i s Karlosem Vémolou jsem natočil ještě film Bastardi 4: Reparát. Práce mám dost, baví mě, uklidňuje. Nedovedu si představit, že bych byl doma a nic nedělal. To bych se zbláznil.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků