Hlavní obsah

Končíme, ale zpívat se nepřestane, rozloučil se Spirituál kvintet

14. 10. 2021, 10:20

Přesně ve 22.27 hodin opustila ve středu večer pódium Velkého sálu pražské Lucerny skupina Spirituál kvintet. Bylo to naposledy v její historii. Chvíli předtím dozněla poslední písnička, kterou zahrála naživo a kterou se po dvaašedesáti letech existence definitivně rozloučila se svým publikem.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Spirituál kvintet se rozloučil více než tříhodinovým koncertem.

Článek

„Odehráli jsme šestnáct rozlučkových koncertů a pokaždé to bylo stejné. Program byl v podstatě stejný, lidé se s námi pokaždé loučili. Zažili jsme šestnáct výjimečných koncertů, což je v téhle branži opravdu neobvyklé,“ řekl Právu těsně po skončení posledního vystoupení zpěvák Jiří Cerha.

Bezmála tříačtvrthodinový koncertní maratón s pauzou rozdělující ho na dvě části začal obrazovou vzpomínkou na klíčové sestavy skupiny, stejně tak na nejvýraznější osobnosti, které Spirituál kvintetem prošly. Na snímcích doprovázených písněmi se samostatně objevili i dva členové kapely, kteří tento svět opustili v posledních měsících, Dušan Vančura (zemřel loni) a František Nedvěd (skonal letos).

Foto: Jan Handrejch, Právo

Jiří Tichota se v přídavku podivil, že mu mikrofon nastavuje taková hvězda, jako je Dagmar Pecková.

„Dovolte, abych vás jako poslední z prvních garniturníků přivítal na posledním koncertu,“ řekl po úvodní písni kytarista Jiří Tichota. V roce 1960 skupinu pod názvem Spirituál kvartet s dalšími třemi přáteli z Vysokoškolského uměleckého sboru založil.

„Lucerna je komplet, bohužel u nás na scéně to tak není. Schází jeden mikrofon, za nímž stál Dušan Vančura. On tu nebude, ale jeho písně ano,“ pokračoval Tichota.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Spirituál kvintet zahrál své nejslavnější písně.

První dva koncerty z celé rozlučkové série se odehrály loni a na nich ještě Vančura u mikrofonu byl. Loni v dubnu, v době lockdownu, však nečekaně zemřel, a tak všechny následující koncerty byly i velkou vzpomínkou na něj.

„Jsme šťastní, že stejně jako první náš koncert i ten poslední se koná v době vzrůstajících nadějí,“ dodal ještě s odkazem do výsledky posledních parlamentních voleb Tichota.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Zleva Jiří Holoubek, Jiří Cerha a Zdenka Tichotová.

A potom už šestičlenná skupina nabízela jednu písničku za druhou, přičemž k mnohým z nich přidala zajímavé historky či vtipné komentáře. Z pódia totiž mezi diváky zpočátku žádný velký rozlučkový sentiment neproudil, spíše radost z hudby, nádherného vícehlasého zpívání, pohoda a chuť pořádně si večer užít.

O písničce Kovbojův nářek Tichota prozradil, že to byla vůbec první studiová nahrávka jejich bývalého člena Karla Zicha. A také že ji hráli v listopadu 1963 v pražském Divadle Na zábradlí jako poctu americkému prezidentu Johnu Kennedymu, to když se během koncertu dozvěděli, že byl zastřelen při návštěvě Dallasu.

Následně mezi diváky uvítal operní pěvkyni Dagmar Peckovou. Na konci celého vystoupení ji pak k jejímu překvapení pozval na pódium, aby se skupinou zazpívala dvě písně. V minulosti už se s ní totiž na scéně sešla, přátelské vztahy tedy byly takto korunovány.

Příjemným zpestřením byla takzvaná báseň na tři slova od Františka Novotného, dlouholetého textaře a spolupracovníka Spirituál kvintetu. Diváci mu ve svých výkřicích zadali slova „jeskyně, miminko, morče a katamarán“ a on s jejich použitím napsal během tří následujících písniček báseň, kterou s finálním poděkováním kapele za její existenci přednesl nadšeným divákům.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Jiří Tichota se loučí s publikem.

Druhá část večera byla přenášena v přímém přenosu Českým rozhlasem. Jiří Tichota přivítal v sále hudebního publicistu Jiřího Černého, který písně Spirituál kvintetu zařazoval na začátku jeho kariéry do svého rozhlasového pořadu Houpačka. A pak následovala série nezapomenutelných světových tradicionálů, spirituálů, folkových či bluegrassových skladeb opatřených většinou českými texty, přičemž každá končila dlouhotrvajícím potleskem.

Velké finále začalo písněmi Až se k nám právo vrátí, Za svou pravdou stát a Kocábka. „Ten, kdo by měl děkovat, jsme my,“ řekl v tu chvíli již znatelně dojatý Tichota divákům. „Bez vás by naše práce byla k ničemu, bez vás by píseň Spirituál kvintetu nebyla tak dlouhá.“

Publikum šestici nechtělo pustit do šatny a několikrát si ji vytleskalo. „Tím, že my přestáváme zpívat, tak se zpívat nepřestane. A až si někdy budete chtít sami jen tak zazpívat, vzpomeňte si na Spirituál kvintet, který tu byl šedesát let,“ pronesl na závěr Tichota a poděkoval Veronice Součkové, Zdence Tichotové, Jiřímu Cerhovi, Jiřímu Holoubkovi a Pavlu Peroutkovi, dalším z kapely.

Foto: Jaroslav Špulák, Právo

Odcházení. Vlevo Jiří Tichota, vpravo dlouholetý textař kapely František Novotný.

To už všichni diváci v Lucerně stáli na nohou a aplaudovali na rozloučenou skupině, která u nás v šedesátých letech začala psát dějiny československého folku. Každý její člen si do zákulisí odnesl kytici šedesáti rudých růží a zcela na závěr zazněla skladba Čerstvý vítr.

„Jsem přesvědčen o tom, že nikdo z nás, kteří dnes večer stáli na scéně a hráli ve Spirituál kvintetu deset, patnáct nebo šedesát let, už nikdy nic podobného v muzikantském životě nezažije. Je to neopakovatelné. Kdysi jsem slyšel, že Spirituál kvintet není jenom kapela, ale i kulturní a sociální fenomén. Když jsem byl jeho členem, bránil jsem se tomu. Teď už můžu říct, že souhlasím,“ řekl po skončení koncertu Právu kytarista a zpěvák Jiří Holoubek.

Potom zasedl spolu s hudebními kolegy ke stolkům a divákům, kteří měli zájem, se naposledy takto pospolu podepisovali.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků