Článek
První pivo jste vypil, když vám bylo padesát – nikoli let, ale minut, spolu s mateřským mlékem. Vzpomínáte si na své druhé pivo v životě?
Je to taková rodinná legenda. Babička mi ale vyprávěla, že se matkám po porodu běžně dávalo pivo. Slyšel jsem, že dodnes je tomu tak i ve Frankách, Bavorsku nebo Irsku.
Opravdu intenzivní pivo, konkrétně rohozecké, jsem vypil jako gymnazista v Turnově. Tehdy na konci osmdesátých let jsme chodili do jedné místní hospody, o jejímž výčepním jsme věděli, že nám ho dá, i když si byl vědom, že je nám sedmnáct.
Pivo pro mě odjakživa bylo víc než nápoj. Se spolužáky jsme si nad ním povídali o knížkách a založili studentské divadlo, Turnovsko-lomnickou divadelní společnost.
Takto jsem přistoupil i ke knize Na jedno, která není návod k popíjení piva, ale literární cestopis. Pivo podobně jako železnice vypráví překvapivé příběhy, je s ním spojená celá středoevropská kultura. Je cítit z vážné hudby, v pivovaru ostatně vyrostl Bedřich Smetana, ale také třeba Bohumil Hrabal.
Dlouhé roky jste psal prózu, pak jste se přiklonil k literatuře faktu. Jak vznikl nápad na tuto knihu?
Byla to náhoda. Od německého nakladatelství Piper, které vědělo o mé vášni pro vlaky, jsem dostal nabídku napsat osobitý literární cestopis. Navrhl jsem, že by se měl týkat piva. Šéfredaktorka nesouhlasila. Řekla mi: ‚Járo, vím, že jsi z Čech a v Bavorsku pivo milujeme, jenže není zdravé. Teď převažují jiná témata, lidé cvičí jógu a chodí do lesa.‘ Oba jsme ale věděli, že by mi takovou knihu nikdo nevěřil.
Velmi rychle jsme se dohodli na knížce o železnici, která se v Německu stala nečekaným bestsellerem. A to navzdory tomu, že národní dopravce Deutsche Bahn je teď kvůli dlouhodobému podfinancování ve složité situaci.
Na jejím základě mě nakladatelství znovu oslovilo, ať napíšu knížku i o tom pivu. Volnou trilogii se chystám uzavřít třetím cestopisem, který bude mým osobním průvodcem Českou republikou. Německy by měl vyjít za rok, uvidíme, kdy potom i česky.
Tyto moje knížky jsou na pomezí faktu a fikce. Nedokážu se zbavit pábení a vyprávění, silně do nich prosakuje beletrie. Nakonec i některé mé romány jsou cestopisné.
Svérázné cestopisy odrážejí současný trend, lidé moc netouží číst suché popisy míst.
Klasické bedekry to dnes mají těžké, protože fakta jednoduše najdete na internetu. Chybí tam ale osobní náboj autora, z nichž těží literární cestopisy.
Chci čtenáře nadchnout pro pivo, kterého mimochodem piju mnohem míň, než by si někdo asi myslel. Nechci nikoho nabádat k nezřízenému pití, při němž bych sám nebyl schopen fungovat a které mě vlastně ani nebaví. Mívám dlouhé dny, kdy nepiju žádný alkohol. Baví mě ale sedět v hospodě a povídat si.