RECENZE: V Lesních snech Johana Theorina všechno dlouho trvá

Lesní sny, které vyšly ve švédštině loni a nyní v překladu Jaroslava Bojanovského i v češtině, v sobě nesou prvky thrilleru, leč jsou i příběhem bezmála pohádkovým. Jsou směsí duchařského napětí, konfrontací, postřehů a intrik.

Jejich středobodem jsou tři postavy, které se musí vypořádat se svou těžkou situací i s minulostí. Jejich cesty se nakonec zkříží, trvá to ale příliš dlouho na to, aby to bylo dost poutavé.

Podhoubí příběhů jsou přitom nadějná a nabízejí řadu zápletek. Theorin je ale zkomplikoval víc, než se nabízelo. Vyprávění zásadně zpomalil a čtenáře nechal na zvraty či vzrušující akce čekat stovky stránek. Nadto přidal další časové linie příběhů, čímž je poněkud znepřehlednil, a ne všechny nakonec jasně uzavřel.

Pokud se nicméně čtenář dokáže do děje soustředěně ponořit, neodradí ho odpočinkové tempo vyprávění a podaří se mu orientovat v tom, co je realita, co fantazie a co minulost, má šanci doplout k překvapivému konci. Theorin mu tu cestu rozhodně neulehčí.