Článek
Zvukoví Zbabělci navíc spatřili světlo světa v čase osmdesátého výročí konce druhé světové války, během níž se román odehrává. Škvorecký knihu napsal v roce 1948, způsobil ale takovou kontroverzi, že se vydání dočkala až o deset let později. Stojí za tím především fakt, že pohled na květnové události je docela jiný, než jaký razila dobová socialistická ideologie.
Ústřední postavou je opět Škvoreckého alter ego Danny Smiřický, student a tenorsaxofonista z pohraničního východočeského Kostelce. Ten se vrhá se svými kamarády z jazzového orchestru do života nebezpečných dobrodružství v konfliktech s ustupující, nicméně stále bezohledně krutou německou armádou. Jeho mysl přitom zaměstnávají přirozené rozpory a nejistoty dospívajícího mladého muže, zejména věčně nenaplněná láska k Ireně, ale i jiným dívkám.
Je tu také stesk nad bolestně idylickým mládím v rodném městě, které neodvratně odchází. A přepadávají ho i pochybnosti nad květnovou revolucí, která demaskovala skutečné povahy jejích účastníků.
Síla a nadčasovost Škvoreckého díla spočívá v realismu podepřeném poetikou. V audioknižní podobě jeho moc podtrhuje procítěný Medunův projev i saxofonové improvizace Petra Kroutila, které velmi výmluvně slouží jako doprovodná hudba.
