Článek
Vaše kniha o Alžbětě II. není tradičním životopisem, ale spíše kaleidoskopem střípků jejího osudu. Proč jste k vylíčení královniny osobnosti zvolil takto roztříštěný přístup?
Alžběta II. nebo členové kapely Beatles, jimž jsem se rovněž věnoval v samostatné knize, jsou všestranné postavy, o kterých má každý vlastní představu. Navíc o nich vznikla už spousta knih. Královnu jsem chtěl ukázat z mnoha různých úhlů, prostřednictvím perspektiv lidí, kteří ji potkali nebo jimiž nějak pohnula.
Moje metoda spočívá v tom, že píšu krátké kapitoly a skládám je do sebe jako mozaiku. Nepostupuji přitom chronologicky, někdy napíšu třicátou kapitolu jako první.
O čem budu zrovna psát, to záleží na mé aktuální náladě. Pokud se cítím dobře, pustím se do velkého příběhu, a když hůře, píšu něco méně ambiciózního s jasným začátkem a koncem.
Fascinujícím pojmem ve vaší knize je takzvaný královský efekt, moment, kdy lidé v Alžbětině přítomnosti ztráceli hlavu. Jaký příklad vás při rešerších nejvíce pobavil?
Napadá mě kupříkladu hudebník Phil Collins, který si po setkání s královnou začal jen tak hvízdat znělku z filmu Blízká setkání třetího druhu. Když se ho pak televizní hlasatel Terry Wogan, jenž se s královnou dobře znal, ptal, proč to udělal, nedokázal to vysvětlit.
Lidé v její blízkosti plácali nesmysly, kterých potom litovali. I bývalá americká první dáma Michelle Obamová přiznala, že byla z královniny přítomnosti polekaná, přestože se setkala s mnohem děsivějšími lidmi. Alžběta II. se přitom nesnažila nikoho srážet, dotyčné přesto přemohla nervozita.
Britský satirik Craig Brown byl jedním z letošních hostů literárního festivalu Svět knihy Praha.
Zajímavým tématem jsou i sny, které o královně měli její poddaní. Proč ji podle vás podvědomě vnímali jako určitého druhu náhradní matku nebo své svědomí?
Britové královnu vnímali celý život a asociovali si ji s tím, že vždy dělá správné věci, nikdy neřekne nic nevhodného a je dokonale oblečená. V jejich snech se často objevovalo nepatřičné chování. Bývali v nich v její přítomnosti buď velmi neupravení, nebo přímo obnažení.
Sama královna si toho byla vědoma. Když jí bývalý premiér Boris Johnson jednou řekl, že se mu o ní zdálo, pohotově se zeptala: A byl jste v tom snu nahý?
V tomto smyslu fungovala jako Freudovo superego nebo svědomí. Tradiční životopisci tyto sny ignorují, ale podle mě šlo o klíčovou součást jejího vlivu na lidi.
Vy sám jste se s královnou setkal v devatenácti letech coby student dramatického umění. Jak na vás zapůsobila?
Byl jsem na univerzitním večírku a měl jsem trochu upito. Když mě představili královně, která tam shodou okolností byla taky, začal jsem nesouvisle vykládat o dramatikovi Bertoltu Brechtovi.
Alžběta II. vypadala nesmírně zaujatě, i když pochybuji o tom, že si o tři minuty později naši konverzaci pamatovala. Řekla mi: To je velmi zajímavé. To byla její univerzální odpověď na cokoli. Byla mistryní v tom, jak vypadat, že ji hovor baví.
