Článek
Obě krajiny, které si autoři zvolili za své téma - s jejich jazykem, historií, sociální a kulturní tradicí, současnou situací - mají pro našince stále exotickou příchuť. Neodbytně tím přitahují, zároveň jsou ale diametrálně odlišné, podobně jako jsou odlišné autorské vypravěčské postupy a míra empatie, kterou dvojice ve svých knížkách prokazuje.
Zatímco v případě Hůlové čtenář tone v chladné a odtažité mase slovní hmoty, která líně zaplavuje stránky knihy, a je vtahován do banální rodinné scenérie mongolského venkova, Kolského vyprávění je od prvního řádku nespoutaným živlem - dravým a mnohobarevným příběhem mladého žida, který fascinován svým národem a jeho kulturou - pomyslně i nepomyslně - odjíždí do zaslíbené země.
Navzdory sebevražedným atentátníkům, bolesti a smrti, která číhá za každým rohem, mladík hrdě chodí do tamější školy a pokukuje po krásných dívkách (třeba po té, jejíž jméno vetkl do titulu svého povídkového souboru). Kdesi hluboko vespod si ale občas dovolí i pochybovat o tom nejzákladnějším - o sobě a o bohu.
V oblacích jasmínového dýmu z dýmky nargilé vede zneklidňující hovory o situaci žida v současném světě: napájen ze zřídla tajuplné mytologie svého národa spontánně propojuje časové, prostorové, snové i reálné vrstvy textu (nejvíce v závěrečné povídce Wafa).
Chuť vyprávět ale v knize demonstruje i svoji odvrácenou stránku: v tom řečovém proudu, který hrdina chrlí na čtenáře, v těch vlnách poetických popisů a zejména perfektně střižených dialogů, se občas ztrácí smysl toho všeho. Kolského vypravěčské schopnosti jsou - na rozdíl od Hůlové - nemalé, i když některým jeho povídkám (V ulici Agripas) chybí hloubka existenciální naléhavosti, kterou vytlačují povrchní hravost a radost z možnosti pobývat v zaslíbené zemi, jiné (skoro všechny) postrádají zřetelnou dramatickou struktura, oblouk od expozice ke katarzi.
Autor ale hned ve svém debutu objevil to základní: sílu slova, a mnohdy více slova hebrejského než českého. A skrze něj dokázal s napjatou a permanentně proměnlivou realitou dnešního Izraele vést vyrovnaný dialog a dokonale a - znovu na rozdíl od Hůlové - věrohodně s tou sedmibolestnou krajinou a jejími lidmi splynout.
Tomáš Kolský: Ruthie a barevnost světa, Torst, 152 strany
