Hlavní obsah

Karel Och: Berlinale se postupně, ale výrazně mění

Právo, Věra Míšková, Berlín

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Pro letošní karlovarský festival vybírá i na Berlinale filmy umělecký ředitel Karel Och, který o letošním ročníku Právu mimo jiné řekl, že jde o první signály změn, které tento festival v nedaleké budoucnosti čekají.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Karel Och říká, že Berlinale proslulo výrazně politickou orientací.

Článek

Berlinale bylo vždy tím, kdo do určité míry udává tón festivalového roku. Je už tu letos po prvních dnech patrný nějaký směr?

Na to je ještě brzy, ale faktem je, že Berlinale prochází zásadními změnami. Domácí kritika v minulých letech rázně útočila na ředitele Dietera Kosslicka mimo jiné za skladbu filmů a je to jeho předposlední rok ve funkci. On je opravdu vynikající kulturní manažer, ale chyběl silný dramaturg, který by dával festivalu tvář a uměl výběr i obhájit. Jednotlivé filmy jsou díky tomu jaksi osamocené. A je třeba ocenit, že zatím sice zejména v nesoutěžních sekcích, ale už teď se podařilo docílit značné proměny, která přinesla řadu zajímavých filmů.

Už před zahájením Berlinale se silně projevovala i kampaň Me Too, filmy některých tvůrců byly dokonce vyřazeny z programu, budou se pořádat debaty na téma sexuálního násilí a podobně. Jak se k této problematice postaví karlovarský festival?

Berlinale proslulo svou výrazně politickou orientací, což pro Karlovy Vary typické není. Uvědomujeme si tuto problematiku zejména v souvislosti s lidmi jako Harvey Weistein, kteří opravdu dlouhodobě páchali zlo. Ale když jsme v lednu byli s výkonným ředitelem Kryštofem Muchou na festivalu v Sundance, uvědomili jsme si, že důsledky jsou velmi zneužitelné.

Už dnes to někteří přirovnávají k mccarthismu, honu na čarodějnice z padesátých let minulého století. Spousta lidí se možná provinila, ale možná také ne, a přitom je to skvrna, kterou už z kabátu neodstraníte. Mluvili jsme o tom s mnoha lidmi včetně žen a i ony jsou z toho, kam to vede, smutné. Do velké míry mizí presumpce neviny a právo člověka se očistit. Totéž se týká třeba i kampaně za kvóty, která vadí také mnoha ženám. Nechtějí být posuzovány podle pohlaví, ale podle kvality práce. Takže chceme k této problematice najít velmi klidný, rozumný postoj.

Ohlásili jste první programovou sekci, přehlídku filmů vzniklých s podporou Austin Film Society. Proč právě tato sekce?

Austin Film Society je mimořádně důležitá nezisková organizace, koprodukuje až deset filmů za rok. Nám se vždy líbilo, že můžeme vedle Los Angeles nebo New Yorku představit karlovarským divákům i jiné epicentrum amerického filmu, což je právě Austin v Texasu. Organizaci založil v roce 1985 režisér Richard Linklater s úmyslem přivést do Texasu umělečtější, nezávislé filmy a tím tam vytvořit komunitu filmových fanoušků. To má určitou paralelu s karlovarským festivalem v devadesátých letech, kdy Jiří Bartoška a Eva Zaoralová také skoro na zelené louce vytvořili komunitu diváků, kteří jezdí do Karlových Varů dodnes.

Čím jsou texaské filmy zajímavé?

Jsou to filmy nezávislé, nízkorozpočtové, autorské, režiséři si píší sami scénáře a většinou jsou to velmi silné příběhy. Jsou to filmy, jaké jsme i v minulosti hráli, aniž bychom věděli, že se na nich Texas podílel. Vedle Richarda Linklatera jsme měli snímky Roberta Rodrigueze z doby, než přešel k velkým studiím, Jeffa Nicholse, který má každý nový film v Cannes, bratrů Zellnerových, kteří mají letos film tady v Berlíně.

Texas v těch filmech hraje dost velkou roli, protože pro filmaře je to fascinující místo, které nabízí velký potenciál pro obrazové vyjadřování.

Reklama

Výběr článků

Načítám