Článek
Není divu, jeho Revizor je typická „festivalovka“, klasika převyprávěná jazykem fyzického divadla, tudíž sdělná i pro zahraniční publikum. Ostatně, kdo by neznal Gogolova Revizora!
Šest z avizovaných sedmi mladých mužů nehraje příběh, ale jen tři z něho vytržené situace, kolem nichž rozvíjejí neuvěřitelné pohybové variace. Na začátku padne klasická věta: „Svolal jsem vás, pánové, abych vám oznámil nepříjemnou novinu: Jede k nám revizor.“ A vypukne první velké balábile na téma všeobecného děsu a paniky. Šestice herců v dlouhých černých kabátech na prázdném jevišti vytváří kafkovsky absurdní pohybové kreace.
Textu je minimum a pracuje se s ním útržkovitě jako s obecně známými citacemi navozujícími automaticky potřebnou situaci. Nejde o příběh ani o charaktery postav. Pro všechny čitelný je Chlestakov, Hejtman a čtveřice hrající všechny městské činovníky. Nic víc.
Další pohybové extempore se odehraje na půdorysu častování Chlestakova a jeho vychloubačného monologu, z něhož ovšem padne jen pár slov, a do třetice je velkolepě rozehrána úplatkářská scéna, v níž pánové Chlestakovovi odevzdají nakonec i své svršky a ocitnou se jen ve spodním prádle jako oškubané slepice.
Je i není to Revizor. Není to Gogolův skvělý text v jeho plnohodnotném významovém uchopení, ale je to nápaditá variace na něj, jakýsi digest z Revizora, zahraný způsobem, který kombinuje činohru s fyzickým divadlem, pantomimou, groteskou, až kamsi na hranici nového cirkusu. Všichni aktéři jsou skvěle pohybově vybaveni, schopní neuvěřitelných herecko-tanečně-mimických etud v expresivně komediálním duchu.
Velkou roli pak hraje hudba, dynamizující pohybové eskapády, navozující atmosféru (třeba citací pravoslavného chorálu) a pointující jednotlivé etudy. Ťumeňský Revizor je pro Jiráskův Hronov příjemným osvěžením i inspirací a dle bouřlivého aplausu se stane určitě jedním z diváckých hitů letošního ročníku.