Hlavní obsah

Julius Reichel operuje s uměním tvrdého jádra

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Co vlastně ovlivňuje vizuální jazyk umělce, tak zní zásadní otázka. Výstava obrazů a prostorových objektů, které vytvořil Julius Reichel v pražské Galerii Václava Špály, ji nastoluje každým artefaktem.

Foto: Jan Šída, Právo

Julius Reichel vychází z pouličního syrového výtvarného projevu (Double Pig, Orange, White)

Článek

Radek Wohlmuth, kurátor výstavy Hard Core+Lobotomy=20/20 (trvá do 15. října), se nad touto problematikou zamýšlí v doprovodném textu. A zároveň název i vysvětluje. Hardcore neboli tvrdé jádro je drsný hudební styl vyjadřující syrovou realitu velkých aglomerací.

A lobotomie? To je operativní neurochirurgický zákrok, při kterém jsou přerušena nervová vlákna spojující mozkový lalok s ostatními částmi mozku. Dvě dvacítky vyjadřují rok 2020, kdy začala celosvětová katastrofa, pandemie covidu-19.

Reichl se inspiruje aktuální, přetechnizovanou a zároveň odcizenou postmoderní dobou. Jeho obrazy jsou ovlivněny streetartovým uměním, graffiti, totemovými znaky i estetickým naivismem. Proto používá jako materiálu třeba recyklované dřevěné desky nebo textil ze second handů. Pracuje hodně s redukcí tvarů, zjednodušuje je prakticky až na samotnou dřeň srozumitelnosti.

Procházet mezi jeho díly je jako se procházet mezi sídlištními betonovými plochami, které pouliční tvůrci vizuálně upravují k obrazu svému. Taková je zkrátka realita dnešních dní, tak proč si z ní nevzít specifický rukopis a nepřenést ho do galerijních prostorů.

Plátno U.F.O. White je zrovna takovou ukázkou postkomiksového výtvarného projevu. Už hlavní motiv odkazuje k dnešní computerové grafice či grafice mobilních telefonů, protože evokuje takzvaného smajlíka. Autor ho navíc opatřil tykadly a helmou kosmonauta.

Práce vytvořené spreji na plátně (Ananas, Kohout, Deep Brown nebo Hadojed) připomínají na první pohled nesouvislé čmáranice, ale s časovým i prostorovým odstupem lze na nich identifikovat i figurativní motivy.

Prostorový objekt ze dřeva Big Head stojí majestátně v horní prosvětlené síni galerie. Jako kultovní totem, který má v návštěvníkovi vyvolat dojem důstojnosti a také jisté nepřístupnosti. Velké otvory symbolizující oči a ústa propouštějí světlo, takže celý objekt najednou ožívá a proměňuje se.

Právě transformace a určitá chameleonská proměnlivost jsou opěrnými body Reichlovy tvorby. V současném světě je to prakticky stejné.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Galerie Václava Špály

Reklama

Související témata:
Julius Reichel
Galerie Václava Špály

Výběr článků

Načítám