Článek
Předkapela Lindy Gail Lewisové začala sympaticky, hrála s jistotou, nicméně pořád připomínala spíš dobrou revivalovou zábavovku z americké hospody, kam si vesničani chodí v sobotu zatancovat, než mezinárodní senzaci. Ale fajn, přinejmenším působila autenticky a typicky jižanská blond zpěvačka s country a rock n rollem v krvi halekala, jak se patří.
Po dlouhé pauze nastoupila hlavní kapela, ale zase bez Lewise, a mezi obecenstvem už to začalo šustit neklidem. Až po několika písničkách na pódium vetchým krokem konečně vstoupil Jerry Lee a za velkého aplausu spustil. Sázel jeden klasický "rokec" za druhým, občas zařadil country. Sóla na piáno zahrál zručně, ale i tak brzy sklouzl k monotónnosti, na pódiu se nekonala žádná show, spíš postávání a rutina. Muzikanti jen přišli do práce.
A ten zpěv! Politická korektnost sice velí, aby se staří lidé moc nekritizovali, a fanoušci Jerryho Lee Lewise asi budou tvrdit, že byl úžasný, nicméně pravda je taková, že jeho stařecký hlas postrádal barvu a energii, při zpěvu drmolil a celkově vyvolával neutrálně mrzutý, uspávací dojem.
Jeho význam v začátcích žánru nepopírejme, je to klasik, ale chodit na něj dnes? Nuda. Když si pak cestou domů pustíte starou desku Little Richarda z 50. let, poskytne vám lepší zážitek než celý koncert.