Jaromír 99 z těžce dobytých pozic neustupuje

První výtvarný blok tvoří velkoformátové portréty kreslířových přátel, ale i fiktivních postav z jeho díla. Další estetickou oblast autor složil ze siluet, obrysů černých figur na bílém podkladu. V tomto případě je jeho pojetí nejblíže lidovému umění z Jesenicka, odkud pochází. Poslední, co návštěvník může vidět, jsou fragmenty z Jaromírova komiksu Zámek, vzniklém podle knihy Franze Kafky.

Švejdík na vernisáži mluvil o tom, proč se výstava jmenuje Nechte mě tady… Vysvětlil symboliku, která je s názvem spojená. Zdůraznil, že si už dávno našel vlastní výtvarný rukopis a chce u něj (i navzdory okolí) setrvat. To je od něho rozhodně prozíravé, protože jeho figurativní i nefigurativní komiksové kompozice jsou těžko zaměnitelné.

Vytvořit si na první pohled rozpoznatelný styl je snem každého výtvarníka, komiksové nevyjímaje. Našli ho Jan Fischer, Marko Čermák, Kája Saudek, Štěpán Mareš i Jaromír 99.

V čem vězí Švejdíkova originalita? Především v kontrastu černé, bílé a šedé barvy.

Jako by zdánlivě rezignoval na ostatní prvky barevného spektra. Ale je to k dobru věci. Díky expresivnímu kontrastu vytane na povrch především zamýšlený výraz. Osob, věcí, ale i krajiny.

U portrétů dosahuje Jaromír 99 expresivního výrazu tváře především šedomodrým stínem v obličeji dané osoby. Lidé vypadají jako uštvané bytosti, které navěky pronásledují dějiny a vlastní smrt. Mají kruhy pod očima, stíny na duši a sevřené rty. Bolestí, vzdorem i strachem.

Sychravá potemnělost je nejmarkantnější u scén z Kafkova Zámku. Dvě siluety malých, bezvýznamných lidí šlapou šedobílým sněhem vstříc děsivé kulise zámku na horizontu. Vypadá jako hrozivá pevnost, ve které číhá pouze tušené nebezpečí.

Pan K. dorazil na místo a jeho osud se zacyklil. Jaromír 99 kráčí v jeho stopách a my zase v jeho. Pohled z Platónovy jeskyně někdy zabolí.

 Hodnocení 90%