Článek
Jan Zrzavý (1890 - 1977), který je zosobněním českého malířství 20. století, se dočkal velké a důstojné monografie, kterou připravili historikové umění Karel Srp a Jana Orlíková (Brabcová).
Text knihy je čtivý a nabitý fakty, která jsou mnohdy publikována poprvé. Krok za krokem sledujeme zázemí malíře, tvůrčí kuchyni, noříme se do světa jeho imaginace. Dozvídáme se, že se bál otce a byl vždy úzce vázán na matku. Měl homosexuální sklony a mužským postavám dával záměrně ženské rysy. Marně se pokoušel dostat na Akademii výtvarných umění a za svého prvního učitele považoval Mikoláše Alše.
Nejslavnější z outsiderů
Měl také sen, že to byl renesanční génius Leonardo da Vinci, který mu přinesl první barvičky a vyzval ho, aby se stal umělcem. Oboru se věnoval soukromě a nakonec se stal doma jedním z nejslavnějších. V roce 1963 navštívilo jeho soubornou výstavu v pražském Mánesu přes sto tisíc diváků, což byl v Česku u žijícího malíře rekord, možná dodnes nepřekonaný.
Svůj výtvarný program Zrzavý formuloval slovy: "Krása, Krása, Krása. Ona je oním Královstvím božím, které je v nás." Jeho obrazy působí bezprostředně a harmonicky, chtělo by se říci až jednoduše a z toho vyplývá i pocit, jako by byly namalovány spontánně, bez většího úsilí. Srp a Orlíková však ukazují, že Zrzavý si obrazy pečlivě připravoval a že se staly výsledkem dlouhého hledání. Obraz považoval za "zrcadlo osobního života", jak sám říkával, byl světem touhy a světem snů.
Malíř však nežil jen uzavřen ve svém světě ticha a poezie. Hluboce jím otřásl Mnichov a zrada spojenců. Tyto reakce najdeme v jeho tvorbě 40. let, ale i v rozhodnutí učiněném v osudném roce 1938, že už nikdy nenavštíví Francii, která podle něj Čechy zaprodala Hitlerovi.
Jeho umění má v sobě tajemný úsměv Mony Lisy Leonarda da Vinciho i barevnou krásu a mystičnost gotického mistra Třeboňského oltáře, je trochu kubistické a trochu surrealistické.
Monografii doplňuje antologie
Jako celek představuje jeho dílo originální spojení různých podnětů. Velmi výstižně toto rozpoznal slavný předchůdce surrealismu Giorgio de Chirico, který ve 30. letech napsal o českém malíři oslavnou stať. Její text najde zájemce přetištěný v obsáhlé antologii o Zrzavém (dobové recenze, vzpomínky, samotné umělcovy úvahy, rozhovory), kterou Academia vydává jako samostatnou publikaci doplňující velmi užitečně velkou monografii. O zpřístupnění těchto vesměs obtížně dostupných dokumentů se postaral Karel Srp.
O jeho malování bylo prorocky napsáno Němcem Johannesem Urzidilem, že všude jinde ve světě bude působit jako něco exotického. Asi to je i důvodem, proč Zrzavý nepronikl do obecného povědomí v zahraničí a zmínky o něm chybí i v renomovaných přehledech moderního umění (výjimkou je německý Lexikon der Kunst a anglický Dictionary of Art).
Možná by anglické vydání monografie pomohlo prolomit tuto dávnou kletbu. Zrzavý by si to zasloužil už tím, že svoje kompletní dílo věnoval těsně před smrtí nezištně Národní galerii.
Karel Srp a Jana Orlíková: Jan Zrzavý
Academia, Praha 2003, 435 stran, 461 reprodukci
Karel Srp, Jan Zrzavý: O něm a s ním
Academia, Praha 2003, 467 stran