Zpěvák Will Ramos z kapely Lorna Shore: Když si někdo vyřvává srdce, něco na tom prostě je

Plný stresu. Dokonce do té míry, že bylo těžké si vychutnat všechny dobré věci, které se děly. Nová videa, album, turné… Všechno to bylo jako další kamínek na váhu stresu.

Zároveň však máme ze všeho samozřejmě radost, hlavně z toho, jak se daří albu I Feel the Everblack Festering Within Me. Fantastická byla turné v Austrálii a Japonsku například.

Rád jezdím na Dálný východ. Milujeme Asii, zůstali jsme tam ještě dlouho po turné. Japonsko bylo splněný sen a plánujeme, že se tam letos vrátíme.

Vždycky je skvělé hrát někde poprvé. Nevíte, co čekat, a lidi pak blázní. Vy si pak řeknete: Dobře, tohle jsem nečekal, ale doufal jsem v to.

Také jsme si užili hraní na českém festivalu Rock for People. I když, popravdě řečeno, festivaly jsou v našich vzpomínkách trochu rozmazané. Jsou si totiž dost podobné. No a teď jsme připraveni skočit do dalšího roku.

Víme, že mají rádi písně plné emocí. Jasně, někdy je čas i na pohodičku, ale když si někdo vyřvává srdce, něco na tom prostě je. Donutí vás to něco cítit. A na naší nové desce je hodně takových písní.

Když koncertujeme a lidé křičí texty se mnou, mám skvělý pocit. Není to černobílé, ale plné barev. A lidi to cítí. Když tohle v sobě deska má, vím, že se na ni publikum napojí. Mám radost, že se to opravdu děje.

Rozhodně Glenwood. A myslím, že až zahrajeme někdy naživo Forevermore, bude to také síla. To jsou písně, které mě během koncertů spolehlivě „rozsekají“.

V Glenwood je jeden moment těsně před kytarovým sólem, v něm mám v podstatě takový malý monolog. Jako bych mluvil do prázdna. Pro mě je to skoro, jako bych mluvil s tátou.

Vedu takový jednostranný hovor a on jen poslouchá. Je to pro mě nesmírně silný okamžik. Pokaždé, když se k němu dostaneme na koncertech, je to pro mě velmi emotivní moment.

Před turné s Parkway Drive v roce 2022, které mělo být naše do té doby největší, postihly našeho bubeníka hrozné bolesti. Dal se vždycky dohromady, jen když byl čas hrát. Léky na bolest ale přestaly zabírat a my měli před turné.

Byl z toho hrozně smutný, ale nedalo se nic dělat. Náš basista je navíc jeden z těch géniů, kteří zahrají na cokoli. Jako bubeník ostatně začínal, a tak to vzal za něj. Dobré je, že od té doby víme, že máme v kapele dva zabijácké bubeníky, kteří za sebe mohou zaskočit.

A na baskytaru může hrát počítač. Je to fantastický baskytarista. Nepije a není protivný.

Snažím se to prosadit od roku 2022, kdy jsme nahrávali album Pain Remains. Logisticky je to však noční můra. Nicméně jednou bych si to přál zažít. Nevím, jestli se to povede, ale je to můj vlhký sen.