Článek
Vaše písničky jsou slyšet třeba z Radiožurnálu, přitom muzikanti říkají, že dostat se do rotace Českého rozhlasu je složité. Jak se to povedlo vám?
Hudbu pro Radiožurnál vybírá Petr Král. Je to člověk, který se v ní vyzná, má přehled, pozná dobré řemeslo a dává prostor i mladým hudebníkům. Dokáže přitom vysvětlit, proč si písničku do vysílání vybere, a proč ne. Je objektivní a nezaujatý, mnohokrát už jsem od něho slyšel i odmítnutí. Snažím se mu proto nabízet jen své nejlepší skladby.
Co jste v posledních letech dělal?
Když před dvaceti roky skončila SuperStar, rozkoukával jsem se. V té době začínala krize hudebního průmyslu, přestávala se prodávat cédéčka a všechno pomalu mířilo na internet. Věci začínaly být velmi rychlé a já se v tom všem trochu ztratil.
Založil jsem nicméně kapelu, začal skládat muziku, zahráli jsme si na pár festivalech a potom jsem zamířil na konzervatoř. První album mi ale moc nevyšlo. Bylo dost špatné. Byl to pokus uchytit se s písněmi, které jsem si vybral z hudebních bank, který ale nevyšel.
Později jsem zamířil do muzikálů, což mi dalo velkou školu zase z jiného ranku. Zároveň jsem mohl na hudební scéně zůstat. Pořád jsem ale nebyl schopen psát si dobré písničky, takže než jsem se takříkajíc našel, trvalo třináct let.
Kdy jste poznal, že jste na správné cestě?
Když v roce 2018 vznikl můj projekt MikAel. Své civilní jméno jsem nechal v muzikálech, začal jsem spolupracovat s producentem, kytaristou a skladatelem Luďkem Fialou a zužitkoval jsem zkušenosti, které jsem nasbíral.
MikAel je kapela, která je na deskách popová, ale naživo je to bigbeat. Jsem v duši rocker. Vyrůstal jsem na muzice Pink Floyd, Peter Gabriela, Depeche Mode, Queen a podobě.
Proč tak málo koncertujete?
Rád bych hrál častěji, už jen kvůli svému týmu a klukům z kapely. Ale jelikož jsou mé texty anglické, mnohé dveře mám zavřené. Spousta pořadatelů anglicky zpívající interprety nezve, protože je přesvědčena, že většinové publikum neosloví.
Obecně totiž u nás pořád platí, že mladí Češi, kteří sice mluví anglicky, potřebují od českého interpreta slyšet češtinu, zpívat si s ním, vnímat ho takříkajíc za svého. Naprosto tomu rozumím.
Lidé mi často říkají, že slyšeli mou písničku v rádiu, ale mysleli si, že to je někdo ze zahraničí. Je příjemné to poslouchat, ale větší zájem mi to bohužel nezajistí.
Má hudba nicméně není smažák s hranolkami, jak to má ráda většina českého publika. Je malinko nadstandardní a vybočuje z toho, co u nás představuje mainstream.
MikAel
Pokud však kapela nekoncertuje, ztrácí její existence smysl…
S tím naprosto souhlasím. I když taková ABBA byla také spíše studiová kapela… Ale momentálně cítím nový vítr v plachtách. Mám nový management a dohodli jsme se, že je na čase vyjet mezi lidi i za cenu menších ústupků.
Mám pocit, že mě i mou hudbu po vydání posledního alba Focus začínají lidé objevovat. Jsou to ti, pro které je muzika něco hlubšího, hledají v ní obsah a výpověď. Je to sice složitější cesta, za to pro mě důležitější a poctivější.
Nezkusíte v textech přece jenom češtinu?
Ano, zkusím. Zrovna píšu nové písničky a chci brzy vydat minialbum. Ale také vím, že napsat smysluplný a kvalitní český text je mnohem těžší než dobře znějící anglický. Angličtina totiž snese všechno, čeština ne.
Kromě osvědčeného spolupracovníka Luďka Fialy jsem na nové album oslovil i novou generaci producentů a skladatelů. A zatím z toho mám skvělý pocit.
Proč jsou na obalu alba Focus kopie vašich obrazů?
Malování jsem podlehl někdy v době covidu. Dostávat do svých světů a abstraktních fragmentů konkrétní pocity a energii mě doslova pohltilo. Na nějakou dobu jsem se stal velkým přítelem velkoformátových pláten a akrylu.
Pokaždé, když jsem umístil na sociální sítě hotový obraz, připojil jsem k němu svou písničku. Nenapadlo mě posunout tenhle koncept na album, ale když mi lidé začali psát, že se jim to spojování líbí, rozhodl jsem se to udělat.
Všechny obrazy jsem si vyfotil a potom jsem čtrnáct dnů jezdil autem, poslouchal dokončené písně a přemýšlel o tom, která se ke kterému obrazu hodí. Když jsem se rozhodl, do vybraných obrazů jsem více či méně ukryl úryvek z textu jeho písně. Málokdo si toho všimne, ale jsou tam.
Když jsme album Focus křtili, uspořádal jsem zároveň i prodejní výstavu obrazů. Několik se jich prodalo a veškerý výtěžek jsem věnoval organizaci LuckyBe, která zachraňuje předčasně narozené děti. Za tyto peníze se koupil jeden drahý přístroj, který pomáhá. A to mi dává smysl.
