Článek
V roce 2006 získal Šesták od Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 uznání za přínos filosofii vzdělávání, o dva roky později cenu Ministerstva kultury ČR za celoživotní přínos české kultuře v oblasti hudby a v roce 2013 Zlatou cenu OSA za celoživotní dílo.
Narodil se 10. prosince 1925 v Cítolibech u Loun. Jeho matka byla učitelka a zpívala v chrámovém sboru, otec hrál na violoncello v orchestru Železničářské filharmonie v Praze. K tomu, aby se vydal do hudebního světa, měl tedy skvělé zázemí.
Studoval kompozici na Pražské konzervatoři (1945-1950) a vzdělání si doplňoval i studiem hudební vědy na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.
To ale nestihl dokončit a po absolvování konzervatoře musel nastoupit na základní vojenskou službu jako střelec z těžkého kulometu v Terezíně. V tamní posádce byla vojenská hudba, do které byl po čase převelen. Do konce vojny, kterou měl v letech 1952 až 1954, působil jako flétnista u Vojenské divizní hudby ve Slaném.
Později pracoval jako lektor a osvětový pracovník v Ústředním domě lidové tvořivosti v Praze. Do roku 1957 pracoval v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a Ústředním domě armády.
Téměř stovka kompozic
Náhodný objev hesla Urtica (Kopřiva) v Dlabaczově lexikonu českých umělců ze začátku devatenáctého století ho přivedl ke studiu skladatelské tvorby citolibské rodiny Kopřivů a dalších příslušníků citolibské skladatelské školy. Stal se jejím neúnavným propagátorem.
Šestákovo rozsáhlé dílo představuje téměř stovku symfonických kompozic, vokálně symfonických koncertů a kvartet pro smyčcové nástroje, instruktivní i virtuózní skladby pro nástroje dechové i tvorbu písňovou a sborovou.
Lze ho považovat za syntetika, poučeného z české a světové tvorby dvacátého století. Jeho díla nepodléhají módním vlnám a nehledají líbivost. Mají nicméně pevný tvar a přehlednou kompozici.
K vydání připravil dvě gramofonová alba a později čtyři kompaktní disky.
