Článek
Potkáváme se při příležitosti vydání nové desky a jste tu všichni. Mně osobně se stalo, že jsem se dříve potkal jen třeba s trojicí. Jak často dáváte rozhovory takhle dohromady? Případně potkáváte se často i mimo pódia?
Jan Kříž: Naprosto výjimečně se nám stane, že bychom nebyli kompletní, pokud jde o rozhovor a další mimokoncertní aktivity týkající se našeho seskupení. Samozřejmě, scházíme se i v našem volném čase. Každoročně jednou až dvakrát míváme soustředění, kde se opravdu soustředíme na hudbu.
Pavel Vítek: Na nové písně…
J.K.: A pak si z toho většinou nic nepamatujeme (smích).
A kdepak se soustředíte?
P.V.: V jednom takovém domku za Prahou, kde je gril, bazén, spousta lahví (smích). Vždycky se na to těšíme, protože - jak se říká - po práci legraci. Někdy je dobré nechat práci za rohem a užívat si.
Stane se vám, že právě tam přijdete na ty nejlepší nápady?
P.V.: Jasně, pokud si je teda zapamatujeme.
J.K.: Ty nejlepší nápady vznikají zničehonic. Tím, že spolu jsme, trávíme spolu čas, jezdíme na koncerty. Vytvoří se lidské podhoubí a z něho pak vyskakují skvosty.
Sedmého listopadu vám vyšlo album s jednoduchým názvem Vánoční. Jaké bylo nahrávání vánočních songů v létě?
P.V.: Naprosto úžasné. Nahrávali jsme to v době těch největších veder. Ve studiu byly silné zdi a vysoké stropy, takže tam bylo opravdu příjemně. Když jsem přišel poprvé nahrávat, tak jsem nahrával Tichou noc. A jak jsem uslyšel první tóny, okamžitě jsem se ve vzpomínkách vrátil k Vánocům a dětství. A řekl jsem si, proč ne, udělej si Vánoce v srpnu.
J.K.: Já to měl podobně jako s mandarinkami. Vždycky, když je ucítím, tak mám prostě Vánoce. No a stalo se mi to i s tou muzikou, když jsem vešel do studia.