Článek
Jak jste se dostal do týmu, který Colours of Ostrava připravuje?
Pohyboval jsem se na ostravské kulturní scéně, a jelikož jsem se chtěl na festivalu podílet, vstoupil jsem před deseti lety do produkčního týmu Petry Řezníčkové, současné výkonné ředitelky Colours. Jelikož produkce koordinuje veškeré složky, během dvou let jsem měl možnost seznámit se se všemi lidmi, kteří se na festivalu podíleli.
Potom jsem se stal součástí bookingového týmu umělecké ředitelky festivalu Zlaty Holušové. Staral jsem se nejdříve o české kapely, později i o umělce ze zahraničí. Měl jsem vlastně štěstí. Kdybych nezačínal v produkčním týmu, nepoznal bych kontext a neuvědomoval bych si možná, jak důležití jsou všichni lidé, kteří tak velkou akci připravují.
Jsou spolehliví?
Ano, jsou to skuteční profesionálové. Přitom stále nadšenci, což je obdivuhodné, protože u tak velké akce bývá těžké si tu vlastnost zachovat. Nehledí na čas, pracují, kdy je třeba, a společně tvoří semknutý kolektiv.
Po skončení letošního ročníku festivalu se stanete jeho uměleckým ředitelem. Nahradíte Zlatu Holušovou, spoluzakladatelku akce. Změní se nějak filozofie festivalu?
Zlatě patří v první řadě můj obrovský vděk a respekt. Pod jejím vedením jsem deset let mohl růst, učit se a zažít s ní chvíle těžkých rozhodnutí, velkých vyjednávání i nezapomenutelných koncertních zážitků v celém světě, kam jsme jezdili vybírat účinkující pro Colours. Je to výjimečná žena, která dostala Česko na hudební mapu Evropy.
Umělecká ředitelka festivalu Zlata Holušová a dramaturg Filip Košťálek
S celým týmem budeme pokračovat v odkazu, který ona za roky vybudovala. Dál chceme v Ostravě vytvářet událost, která vyniká svou originalitou, autenticitou a otevřeností. Skládat atraktivní program je jedna věc, ale až na místě vzniká pravý festival. Ten ožívá až samotnou atmosférou, kterou přinášejí návštěvníci.
Setkávají se pořadatelé Colours of Ostrava na festivalu s největšími hvězdami?
Obvykle ne. Snažíme se je chránit, a to i sami před sebou. Uvědomujeme si, že jsou na turné, každý den pobývají v jiném městě, každý den uléhají v jiném posteli, čelí únavě. Pokud cítíme, že je vše v pořádku, jdeme jim po koncertě poděkovat, ale obecně využíváme ke komunikaci s nimi tour manažery, kteří jsou na místě k dispozici umělcům i nám.
Jistě ale k nějakým zajímavým setkáním s umělci došlo…
Britský zpěvák Sam Smith si loni vybral Colours of Ostrava jako místo, na němž se rozhodl uspořádat grilovací party pro celý svůj tým. Bylo v něm více než šedesát lidí. Kolegyně Pavla pro ně připravila terasu, zajistila vše potřebné na opékání podle jejich požadavků. On jí pak za všechnu péči věnoval kytici.
Ta party se konala přímo v areálu festivalu?
Ano, za hlavním pódiem. Podobně vřelou zkušenost mám i s britským dýdžejem Martinem Garrixem, který na Colours vystoupil na jeho devatenáctém ročníku. Lidé z jeho týmu přišli do areálu v předstihu, všechno si v zákulisí a šatnách natočili a Garrix pak přijel s vlastním bodyguardem. Měli jsme pocit, že je tam z jeho strany vůči nám určitá nedůvěra.
Filip Košťálek je v týmu Colours of Ostrava deset let.
Potom ale zjistil, že několik hodin před ním na festivalu vystupuje kapela Inhaler, ve které zpívá a hraje na kytaru syn zpěváka Bona z U2. Jsou kamarádi, takže za nimi na festival dorazil dřív, než měl původně v plánu.
Nakonec nejenomže si moc pochutnával na řízcích z naší restaurace, ale kamarádům z Inhaler půjčil pyrotechnické efekty a sám je během jejich koncertu ovládal. Stál jsem chvíli vedle něho na straně pódia, odkud to dělal, a byl jsem svědkem jeho až roztomilé radosti z toho, jak si v podstatě hraje.
Jakou pozici mají Colours of Ostrava mezi ostatními festivaly při domlouvání účinkujících?
Dnes už dobrou, ale je za tím kontinuální práce. Největší zásluhu na tom má Zlata Holušová, která festival vybudovala od nuly a dostala ho mezi velmi respektované. Dnes už máme skvělé kontakty s agenty, kteří umělce zastupují. Většina z nich sídlí v Londýně a mnozí z nich nám už hudebníky a zpěváky sami nabízejí.
Přitom to nejsou jména lecjaká, jsou to opravdové hvězdy. Vědí už, co děláme, věří nám, znají naše publikum a mají jistotu, že po technické stránce budou vystoupení dobře zajištěná.
Obecně nicméně platí, že Colours of Ostrava je součástí velkého světa šoubyznysu, ve kterém je tvrdé konkurenční prostředí. Alespoň u těch největších jmen. U těch menších je to pořád hlavně radost.
Hlavní hvězdou letošního ročníku je Sting. Bylo těžké ho na festival získat?
Jeho účast je ukázkový důsledek toho, že Colours mají mezi agenty dobrou pověst. Už loni v dubnu jsme byli v Londýně a bavili se s jeho agentem o tom, že bychom ho rádi na festivalu měli. No a po následném vcelku krátkém vyjednávání jsme se dohodli.
Druhou hvězdou je Iggy Pop. Bylo to s jeho získáváním na festival podobné?
Paradoxně ho zastupuje stejná agentura jako Stinga. Musím však přiznat, že jeho pozvání jsme konzultovali s kolegy ze zahraničí. Iggy Pop oslaví za dva roky osmdesátiny a pro nás je důležité, aby byla vystoupení na našem festivalu nabitá energií.
Od kolegů z rumunského festivalu Electric Castle jsme ale dostali skvělé reference. Sdělili nám, že jeho vystoupení u nich bylo jedno z nejlepších, které se tam daný ročník odehrálo. Řekli jsme si tedy, že chceme-li ještě přivézt Iggyho Popa ve skvělé formě, pak to uděláme letos.
