SEX, STORY, ROKENROL: Steven Tyler z Aerosmith dal za drogy šest milionů dolarů

Už čtyři roky po debutovém albu z roku 1973 vyprodávali Aerosmith koncerty v celé Americe. Hráli na samostatných vystoupeních, byli hvězdami rockových festivalů, opanovali i větší haly. Při tom si užívali všeho, co se se slávou snoubí. Členové kapely, zejména pak Steven Tyler, se stali sexsymboly a synonymem pro mladou rebelii.

V té době měli kolem sebe spoustu groupies, dívek, které by daly cokoli za to, aby se mohly stát alespoň dočasně milenkami muzikantů.

Tylerovi se dokonce podařilo přesvědčit rodiče jedné šestnáctileté snaživky, aby mu podepsali zákonné opatrovnictví, a ona mohla jet s kapelou na turné. Sex, drogy a rokenrol si na něm pak užívali oba.

Koncem sedmdesátých let se však bohémský svět Aerosmith začal hroutit. Kytaristovi Joeovi Perrymu a zpěvákovi Tylerovi se už tehdy říkalo The Toxic Twins, tedy toxická dvojčata, což bylo dáno jejich sebezničujícím životním stylem.

Byli známí masivní konzumací drog, zejména heroinu a kokainu, nespoutanými večírky i bouřlivým osobním vztahem plným hádek. V roce 1979 už to Perry nevydržel a z kapely odešel. Naštěstí dočasně, přičemž se to pak opakovalo.

Ve svých pamětech sepsal podrobný seznam látek, které s Tylerem užívali. Šlo o marihuanu, kokain, OxyContin, heroin, metamfetamin, metadon a LSD.

„Byly to doby, kdy AIDS ještě nebyl. Nebylo tedy možné zemřít kvůli sexu. Byly to jiné časy než dnes. A kokain… Doktoři říkali, že není návykový. Ale on je návykový. Tehdy nevěděli, že po určité době prudce nabere na síle. Kokain, kdysi duše večírku, se pak stal zdrojem strachu a nenávisti, zdrojem zákeřného a tajnůstkářského chování a matkou všech lží,“ vzpomíná Tyler ve své knize Does The Noise In My Head Bother You? z roku 2011.

V osmdesátých letech opakovaně hlásal, že se dlouhodobě nedokáže pořádně zkouřit. Viděl v tom problém. Dnes odhaduje, že za drogy ve svém životě utratil až šest milionů dolarů. V uvedené knize sice píše o dvaceti milionech, později ale údaj mírnil.

„Realisticky to bylo pět nebo šest milionů. A šlo to snadno,“ řekl. „Dalo by se říct, že jsem vyšňupal půlku Peru. Ale víte, byla to taková doba.“

V jiném rozhovoru vzpomínal, jaké to bývalo před koncerty Aerosmith. Často byl po celodenním užívání obrovského množství návykových látek ve stavu, který se blížil kómatu.

„Manažeři se báli, že koncert bude špatný, anebo ani nebude. Jenomže jakmile jsem vstoupil na pódium, dostavila se u mě obrovská vlna energie,“ vysvětlil.

Přesto se stalo, že třeba uprostřed vystoupení spadl z pódia a zlomil si několik kostí. „Našel jsem drogy, které jsem miloval, a nepřestal jsem s nimi do okamžiku, kdy začaly ubližovat mým dětem, mému životu, mé rodině a mé kapele. Bylo ale i období, kdy jsem kapelu v podstatě neměl, a bylo mi to jedno,“ dodal s odkazem na dobu, kdy ho jeho spoluhráči za to všechno ignorovali.

Když užíval drogy, byl nepředvídatelný. Někdy ho přemohla kreativita, jindy byl nadšený chválou davu a někdy byl prostě naštvaný.

A zmatený. V roce 1984 slyšel na jednom bostonském rádiu písničku Aerosmith. Šlo o baladu You See Me Crying, kterou natočili v roce 1975. Zaposlouchal se, zamyslel a řekl spoluhráčům, že je to skvělá pecka a že by měli nahrát její coververzi. Kytarista Joe Perry ho bez obalu umlčel slovy: „Stevene, to jsme, sakra, my.“

Nakonec mu spoluhráči dali ultimátum. Buď měl jít na léčení, anebo z kapely. To bylo v roce 1988.

„Stačilo mi to k prvnímu probuzení,“ vzpomíná. „I když to nebyl katalyzátor, který by mě přiměl stát se střízlivým a zůstat střízlivým, přivedlo mě to k jinému způsobu života,“ konstatoval.

V letech 1980 až 2010 se několikrát pokusil o vyléčení. Absolvoval několik rehabilitačních programů, měl po ruce odborníky a po boku své nejbližší, kteří ho podporovali. Přicházely ale recidivy, za nimiž údajně byly různé faktory, od rozchodu s přítelkyní až po závislost na lécích proti bolesti po operaci.

Dnes je přesvědčen, že nezáleží na tom, kolikrát byl na rehabilitaci, ani kolikrát u něho došlo k recidivě. Důležité je, že to zvládl. Mimochodem, ta dosud poslední velká recidiva přišla v roce 2006. Potom musel zase na léčení.

Dnes je údajně jedenáct let střízlivý. I když nelituje užívání drog, protože to vnímá jako součást svého života, nemá v úmyslu se střízlivosti vzdát. Ví, že pokud by to nezvládl, riskoval by vše krásné, co v posledních letech získal.

„Mám kapelu, která je pořád pohromadě, kluci jsou pořád naživu, všichni jsou zdraví,“ řekl. „Lidé nás chtějí slyšet i za honorář milion a více dolarů za noc. To je jedna z věcí, které jsou v ohrožení, kdybych se zase vrátil k drogám. V ohrožení jsou ale i mé děti, mé kočky, mí psi, můj krásný dům, má přítelkyně. Všechno je v ohrožení.“