Reggae kapely mizí, ale Švihadlo je tu více než čtyřicet let

To mrazení nabývá na intenzitě s klipem, který k písni vznikl. Švihadlo jej seskládalo ze záběrů, které v napadené zemi natočil novinář Patrik Kaizr. Předtím tato videa nikde neprezentoval.

„Náš zpěvák Petr Šturma napsal na novou desku texty odpovídající jeho pohledu na život. Jak stárne, a to se týká v kapele všech, doléhají na něj bolesti světa více. Není to smutné album, ale veselé také ne,“ vysvětluje kytarista Jiří Charypar.

Švihadlo je na scéně od roku 1983, tedy třiačtyřicet let. Mnozí jeho fanoušci s ním kráčí celou tu dobu, ale někteří už na koncerty nechodí, protože jim do života vešly jiné priority.

Podle Charypara teď publikum kapely příjemně mládne, což je dobrá zpráva. Ještě lepší je to s vědomím, že mnozí současní fanoušci nebyli na světě, když Petr Šturma v Mladé Boleslavi skupinu zakládal.

„Na novou desku jsme čekali šest let. Měli jsme v sestavě nějaké personální změny, ale především už nejsme tak pracovití, jak jsme bývali před lety. Nové písničky prostě přibývají pomaleji. Je to trochu také proto, že naši diváci chtějí na koncertech slyšet hlavně starší skladby. Uplatnit nové není jednoduché,“ vysvětluje Charypar.

Nová deska je jejich sedmá řadová. Je na ní osm písní a vychází šest let po předcházejícím albovém zářezu Vůně trávy. Nahrávání probíhalo ve studiu Michala Ditricha a producentem byl Adam Lanči, na reggae scéně známý jako Cocoman.

„Hodně se pohybuje mezi žánrovými dýdžeji a má přehled o tom, jaký má moderní zvuk reggae být. Své zkušenosti otiskl do soundu alba, a podle mě to udělal skvěle. Kdyby náš producent nebyl on a my bychom si výsledný zvuk hlídali sami, asi by vznikla konzervativnější nahrávka,“ chválí si volbu spolupracovníka Charypar.

Švihadlo má za sebou stovky koncertů v Čechách a na Slovensku i vystupování v Polsku, Německu, Maďarsku, Slovinsku nebo Rakousku. O to víc ho trápí, že u nás v současnosti některé kluby zanikají, respektive se v programu odklánějí od pořádání koncertů, protože z nich nemají dost peněz na přežití.

„V Praze to zatím tolik cítit není, ale v menších městech ano. Počet živých koncertů v klubech během roku obecně klesá a my se musíme smířit s tím, že se na nás prostě nedostane. Ubývají místa, na kterých můžeme hrát, a tak se vždy těšíme na letní festivaly, kde si zahrajeme víc,“ tvrdí Charypar.

Připouští rovněž, že ani reggae kapel už u nás moc není. Žánrovou zástavu pevně třímají dýdžejové, jejich sety je možné navštěvovat stále. Živých skupin už však tolik není.

„Mnoho věcí, o kterých jsme mluvili, vypadá snad trochu chmurně. Naše hudba je ale veselá tak, jak jen reggae může veselé být. Vnímám, že se na našich koncertech lidé pořád dobře baví, bez ohledu na dobu, do které jsme dospěli,“ uzavírá Charypar.

Album Něco se láme vychází 5. března a kapela jej pokřtí ve stejný den při svém koncertu v pražském Rock Café.