RECENZE: Vesna je zulíbána světem

Nové album je její malou Eurovizí. Stylově nestřílí pouze z jednoho místa, nýbrž se pohybuje na poměrně velké ploše. Nasává, co se bez podlomení nohou nasát dá, a do textů vetkla více než jeden jazyk, dokonce více než dva.

Možná je to důsledek zkušenosti ze zmíněné písňové přehlídky, kde to zkusila se soutěžní písní My Sister’s Crown. Mluví se na ní mnoha řečmi a touha představit co nejlepší výsledek tvůrčích postupů tam všechno a všechny spojuje.

Vesna se stále inspiruje folklorem, nicméně připouští i další vlivy. Jsou to především moderní pop, elektronické prvky, rap a bohatá produkce.

Všemu bez zaváhání vládne hlasové souznění zpívajících členek ve vokálech a poměrně jistý, byť co do výrazu nikoli výjimečný hlas hlavní zpěvačky Patricie Fuxové. Vystupuje z něho přesto jistota, kapela v něm má potřebnou pevnost.

Vesna nechce přešlapovat na místě. Je rozhodnuta kráčet dál, přitom to nemusí být vždy pouze vpřed. V době, kdy těžila především z folklorních inspirací, měla i písně melodicky o kousek jasnější. Na těch nových je zase patrná větší autorská vyzrálost, která svým majitelkám nabízí možnost učinit v budoucnu v podstatě cokoli.

Skladba My Sister’s Crown v původní verzi je nejsilnější. Hned s úvodními tóny se vsune do paměti a záhy do ní ze sebe přitahuje ještě více. Z ženskými motivy nabitých písniček mají podobné tendence folklorně laděná Běžela jsem lesem, alternativně popové Plakaly a Wolfrunners, rozhodná Pomiluj mě či latinskoamerickým rytmem ovoněná Hej mami. Celkově je první půlka desky o něco zajímavější než druhá.

Sledovat umělecký vývoj Vesny je dobré především proto, že probíhá. Je důsledkem dychtivosti jejího tvůrčího jádra, nikoli snahy vykazovat jinakost stůj co stůj. Písničky, které pro album Muzika Slavica vznikly, jsou pak ve většině dobrým vývozním artiklem.